FOTOGRAFUJEME S FILTRY blog.

Zázraky na počkání, nemožné do tří... měsíců. Magnetické filtry VFFOTO si velmi rychle získaly početnou skupinu příznivců. Možnost nasadit filtr na objektiv jen pouhým přiblížením, bez otravného šroubování, je jednoduše návyková. Jako červená barva na semaforu ovšem mezi dotazy svítí jedno znovu a znovu naskakující přání: Magnetické filtry pro širokoúhlý objektiv. Jenže to znamená takřka nemožné. Proč? Za prvé proto, že představa toho, co je širokoúhlý objektiv, se za posledních pár let dost zásadně posunula. V dobách starého dobrého kinofilmu býval nejčastějším širokým sklem Pentacon či Prakticar 28 mm. Kdo měl širší sklo, 24 nebo dokonce 20 mm, kolem toho jsme chodili a slinili jak Pavlovovi psi. Jenže v dnešním pojetí je velmi širokoúhlý objektiv tak něco mezi 12-15 mm, v extrému i 10 mm. Bráno pro fullframe snímač. A takhle krátké ohnisko už má doopravdy velký zorný úhel. Za druhé proto hrozí vinětace. Zjednodušeně to, že se v kraji obrazového pole už zobrazí i rámeček nasazeného filtru jako černé rohy snímku. Obecně u magnetických filtrů platí, že bezpečné ohnisko pro magnetický adaptér s jedním nasazeným magnetickým filtrem začíná na 20 mm (fullframe nebo přepočtený ekvivalent ohniska u aps-c). Pro adaptér se dvěma filtry je to 24 mm. Magnetický filtr pro širokoúhlý objektiv pod tuhle hranici? Nemožné. Leda s vědomím černých rohů od vinětace. A protože ve VFFOTO máme rádi výzvy, trvalo řešení nemožného tři měsíce. V čem je kouzlo? V použití magnetického redukčního kroužku (step-up ringu) a filtru o větším průměru. Když budeme konkrétní: Pro objektiv ohniska 15-16 mm (fullframe) a jeden magnetický filtr se, v řadě běžných průměrů závitů filtrů, musí použít filtr o jeden centimetr větší. Tedy na objektiv 72 mm použít filtr 82 mm přes magnetický step-up ring 72/82 mm. Pro dva magnetické filtry na sobě pak magnetický filtr ještě o jeden stupeň větší, v příkladu tedy 86 mm. Když máte objektiv s předním závitem 82 mm, například Canon EF 16-35mm f/2,8 L II USM, potřebujete použít filtr nejméně o centimetr větší, tedy 92 mm. Čemuž je nejblíže filtr 95 mm. Na objektiv tedy nasroubujete magnetický adaptér 82/95 a na něj můžete použít magnetický filtr 95 mm. Vhodné kombinace shrnují následující tabulky: Pomocník při výběru magnetických filtrů pro ultraširoké objektivy od 15 mm (FF) při použití 1 magnetického filtru   vhodný magnetický adaptér průměr magnetického filtru VFFOTO clona k magnetickému systému VFFOTO průměr závitu objektivu 52 mm  msu5267 67 mm 67 mm průměr závitu objektivu 58 mm msu5867 67 mm 67 mm průměr závitu objektivu 62 mm msu6272 72 mm 72 mm průměr závitu objektivu 67 mm msu6777 77 mm 77 mm průměr závitu objektivu 72 mm msu7282 82 mm 82 mm průměr závitu objektivu 77 mm msu7786 86 mm 86 mm průměr závitu objektivu 82 mm msu8295 95 mm 95 mm Pomocník při výběru magnetických filtrů pro ultraširoké objektivy od 15 mm (FF) při použití 2 magnetických filtrů   vhodný magnetický adaptér průměr magnetického filtru VFFOTO clona k magnetickému systému VFFOTO průměr závitu objektivu 52 mm  msu5267 67 mm 67 mm průměr závitu objektivu 58 mm msu5872 72 mm 72 mm průměr závitu objektivu 62 mm msu6277 77 mm 77 mm průměr závitu objektivu 67 mm msu6782 82 mm 82 mm průměr závitu objektivu 72 mm msu7286 86 mm 86 mm průměr závitu objektivu 77 mm msu7795 95 mm 95 mm průměr závitu objektivu 82 mm msu8295 95 mm ( možnost vinětace) 95 mm Test vinětace magnetického filtru o průměru 86 mm na objektivu o průměru 77 mm / fotoaparát Canon 5D mark IV+ objektiv 16 - 35 mm /f4 IS USM, ohnisko 16 mm, clona f=4 1. obr. - výše uvedený objektiv bez filtru, obrázek dokumentuje vinětaci samotného objektivu 2. obr. - MSU 77- 86 mm + 1filtr + clona VFFOTO 3. obr. - MSU77 - 86 mm + 2 filtry + clona VFFOTO Test vinětace magnetického filtru o průměru 86 mm na objektivu o průměru 77 mm / fotoaparát Canon 5D mark IV+ objektiv 16 - 35 mm /f4 IS USM, ohnisko 16 mm, clona f=8 1. obr. - výše uvedený objektiv bez filtru, obrázek dokumentuje vinětaci samotného objektivu 2. obr. -  MSU 77-86 mm + 1filtr + clona VFFOTO 3. obr. - MSU 77-86 mm + 2filtry + clona VFFOTO Test vinětace magnetického filtru o průměru 95 mm na objektivu o průměru 77 mm / fotoaparát Canon 5D mark IV+ objektiv 16 - 35 mm /f4 IS USM, ohnisko 16 mm, clona f=4 1. obr. - výše uvedený objektiv bez filtru, obrázek dokumentuje vinětaci samotného objektivu 2. obr. - MSU 77- 95 mm + 1filtr + clona VFFOTO 3. obr. - MSU77 - 95 mm + 2 filtry + clona VFFOTO Test vinětace magnetického filtru o průměru 95 mm na objektivu o průměru 77 mm / fotoaparát Canon 5D mark IV+ objektiv 16 - 35 mm /f4 IS USM, ohnisko 16 mm, clona f=8 1. obr. - výše uvedený objektiv bez filtru, obrázek dokumentuje vinětaci samotného objektivu 2. obr. -  MSU 77 - 95 mm + 1filtr + clona VFFOTO 3. obr. - MSU 77 - 95 mm + 2 filtry + clona VFFOTO A když se nemožné stává možným, tak se vším všudy. Proto jsme k sestavě pro širokoúhlé objektivy vyvinuli a prodáváme i vhodné sluneční clony. Vyráběné na 3D tiskárně průmyslového standardu podle vlastního vzoru a z takřka nezničitelného materiálu. Vítejte v magicky magnetickém světě filtrů pro 15 mm objektivy. Poznámka na okraj, pro majitele ještě "širších" objektivů nežli 15 mm na fullframe. Tam už s filtry raději nepočítejte. V podstatě bude vinětovat jakýkoli filtr, ať šroubovací nebo magnetický. Zorný úhel už je prostě příliš velký a "pobere" i rámeček filtru. Řada výrobců, vědomých si této skutečnosti, už u podobných objektivů ani nemá přední závit. Pro některé objektivy existují speciální adaptéry, například pro ploché čtvercové filtry 150x150 mm. Jejich cena ovšem bývá víc než speciální a filtr s adaptérem může stát i víc než samotný objektiv.

Jaký, pro koho, jak a z čeho vybírat… Zvolit polarizační, UV, ND filtr anebo něco speciálnějšího? Vyjímečně se tentokrát nebudeme věnovat fotografickým filtrům z pohledu fotografa. Zkusíme se na tahle sklíčka podívat pohledem někoho, kdo dárek fotografovi vybírá. A o filtrech třeba nemusí až tolik vědět. To, že článek píši v době, kdy do Vánoc zbývá jen několik týdnů, je samozřejmě věc čistě náhodná ;-) Zásadní otázka zní: Pro koho? Obdarovaný může být fotografický začátečník stejně jako nadšený amatér nebo rovnou profesionál, popřípadě kombinace více z uvedeného. Pro začátečníka: Fotograf začínající, či filtry nepolíbený, zcela určitě nejvíc ocení polarizační filtr . Má velmi široké využití a přitom se nedá plnohodnotně nahradit v počítači. Prostě s kvalitním (a pro jistotu ještě jednou zdůrazňuji KVALITNÍM) polarizačním filtrem nešlápnete vedle. Co je třeba vědět před koupí? Průměr závitu objektivu pro filtr. Což lze zjistit nenápadným dotazem u fotografa. Nebo obhlédnout objektiv, poznamenat si do paměti nebo na papír celé označení a průměr filtrzávitu dohledat na internetu. Nač si dát pozor? Na kvalitní provedení. Levné asijské „takypolarizační“ filtry nejsou ideální volbou. Na to, zda je chráněná polarizační fólie filtru - měla by být utěsněná proti vlhkosti. Na dobré antireflexní vrstvy. Chcete-li vědět víc, přečtěte si článek „Jak si vybrat polarizační filtr?“ A pokud má obdarovaný několik objektivů s různým průměrem filtrzávitu? Kupte mu polarizační filtr pro největší z nich. A pro menší přidejte levné redukční kroužky , takzvané Step-up ringy. Co můžete přibalit? Ochranné pouzdro pro daný průměr filtru . Je levné, relativně lehké, zabere daleko méně místa než bězná krabička a přitom je v něm filtr bezpečný jako za pancířem tanku. Grafitovou tužku na mazání závitů filtrů . Drobnůstka doslova za pár korun a přitom neocenitelná proti zakousnutí filtru v závitu. Kvalitní Lenspen na čištění optiky – štěteček kombinovaný s čistící ploškou ocení každý. Mikrovláknovou utěrku na čištění optiky. Záměrně nezmiňuji UV filtr . Podle mne osobně je to první filtr, který by na konec objektivu měl přijít a zůstávat tam trvale. Jsou ovšem fotografové s odlišným názorem. Argumenty pro a proti si můžete přečíst v článku Má smysl používat na objektivu UV filtr? A pokud chcete UV filtrem obdarovat, poradí vám článek Jak si vybrat UV filtr . Dárek pro nadšeného fotoamatéra? Tady už je třeba rozlišovat podle převažující oblasti fotografického zájmu obdarovaného. Portrétistovi uděláte radost se slabším ND filtrem . Ze zkušenosti mohu doporučit ND 8x filtr . Nebo kvalitní (kvalitní!) variabilní ND filtr pro portrét. Co je třeba vědět před koupí? Opět průměr filtru. Nač si dát pozor? Na kvalitu skla a celkového provedení. Víc v článcích Jak si vybrat ND filtr , ND filtry pro portrétní a módní fotografii a Jak si budovat sestavu ND filtrů?   Pro krajináře můžete vybrat buď opět polarizační filtr nebo některý z ND filtrů pro dlouhé expozice. Osvědčenou dvojicí je ND 64x a ND 2000x . Pro fotografa památek či opravdového fajnšmekra nešlápnete vedle s ultrasilným filtrem ND 100000x , vedle kterého je i tma bledá. Tohle černé sklíčko skvěle poslouží k rozmazání mraků a „vygumování“ turistů kolem památek i za jasného dne. Co je třeba vědět před koupí? Opět v prvé řadě průměr filtru, v druhé to, jak silný filtr chcete pořídit. Nač si dát pozor? Na kvalitu skla, barevný posun a celkově provedení. Víc v článku Jak si vybrat ND filtr . Pro fanouška nočních fotografií krajiny, hvězdného nebe či zšeřelého města, může být vítaným dárkem Night Sky filtr . Je to speciální filtr, který ubere světelné znečištění a pomůže k lepším barvám při focení v noci. Fotografa akčnějších scén můžete obdarovat kvalitním UV filtrem . Při rallye, dostizích a obecně tam, kde není nouze o odletující kamínky, bláto či prach, ocení ochranu objektivu UV filtrem každý. Co můžete přidat? Z univerzálních dárků opět třeba ochranné pouzdro pro daný průměr filtru. Je levné, relativně lehké, zabere daleko méně místa než bězná krabička a přitom je v něm filtr bezpečný jako za pancířem tanku. Grafitovou tužku na mazání závitů filtrů . Drobnůstka doslova za pár korun a přitom neocenitelná proti zakousnutí filtru. Kvalitní Lenspen na čištění optiky – štěteček kombinovaný s čistící ploškou. Mikrovláknovou utěrku na čištění optiky. Dárek pro profesionála? Tady se vybírá těžko. Takový fotograf zpravidla ví, co potřebuje a pořizuje si potřebné sám. Můžete překvapit třeba UV či ND filtrem s rámečkem z titanu . Je to nadstandard a luxus – ale vlastnosti tohoto „kosmického“ materiálu jsou úžasné. Lehoučký, odolný, nekoroduje, je zdravotně absolutně nezávadný. Nikdy se „nezakousne“ v závitu objektivu a pohodlně jde odšroubovat pouhou rukou dokonce i navlhlý a za mrazu. Filtr můžete nechat na obroučce označit i jménem obdarovaného. Krajináře můžete překvapit kvalitním  přechodovým filtrem . Nebo nočním Night Sky filtrem . Magicky magnetický dárek opravdu pro každého fotografa? Novinkou a hitem od roku 2019 jsou magnetické fotografické filtry , na které přechází stále víc fotografů. Snadnost výměny je úžasná a neuvěřitelně usnadní a zrychlí práci fotografa. Zejména uživatelé ND filtrů se při prohazování neušroubují k smrti. Magnetickými filtry potěšíte snad každného zapáleného fotografa, ať profesionála nebo amatéra. Jen pozor na jednu věc: Aby magnetický filtr držel na objektivu, potřebuje ještě držák (adaptér). Buď bez skla anebo v podobě magnetického UV filtru . Přeji dobré (nejen vánoční) světlo ;-) Jiří Skořepa

I vážné rady k filtrům můžeme pojmout odlehčeněji. V citátech známých postav, které je nejspíš nikdy neřekly, ale určitě by vám je k filtrům říci mohly… „A přece se točí! S polarizačním filtrem .“ Galileo Galilei by zajisté neopomněl zdůraznit, že jedině otáčením polarizačního filtru nastavujete sílu účinku. A že pouze našroubovat filtr na objektiv k tomu, aby fungoval, nestačí. „Nepřekročíš ohnisko 35 mm směrem dolů aneb polarizační Rubikon.“ Řeka Rubikon představovala v posledním století před naším letopočtem hranici mezi civilizovanou římskou Itálií a barbarskými provinciemi. 35 mm (s přimhouřením obou očí 30 mm) ohniska objektivu představuje hranici mezi civilizovaným a barbarským použitím polarizačního filtru při fotografování krajiny s oblohou v záběru. Gaius Julius Caesar překročením Rubikonu udělal rozhodnutí, které už nešlo vrátit. Jemu se vyplatilo, stal se pánem Říma. Vám se s polarizačním filtrem překročit hranici 35 mm (na fullframe, s přimhouřením obou očí 30 mm) nevyplatí. Kratší ohnisko je barbarstvím kvůli nestejnoměrné polarizaci. Míra účinku polarizačního filtru závisí i na poloze fotoaparátu vůči směru dopadajícího světla. Nejsilnější je v úhlu 90 stupňů, čím větší odklon, tím víc se účinek zeslabuje. 15 mm objektiv má svůj zorný úhel 111 stupňů. 30 mm objektiv má zorný úhel „jen“ 72 stupňů. Čili každý roh scény má jiný úhel vůči dopadajícímu světlu. A to tím víc, čím je ohnisko objektivu kratší. A tím je také míra polarizace v každém rohu jiná. Co to udělá v praxi? Obloha od jednoho rohu bude výrazně tmavá, od druhého výrazně světlá. Rozdíl vynikne tím víc, čím je širší záběr objektivu a polarizační filtr natočený na větší míru účinku. A nepomůžete si sebedražším polarizačním filtrem, jádro pudla je přímo ve fyzikální podstatě polarizace. Při fotografování snímků bez oblohy můžete polarizační filtr používat i na ještě výrazně kratším ohnisku, efekt nestejnoměrné polarizace tam zdaleka tolik nebije do očí. „Nikdy menší filtr na větší objektiv, nikdy. Nech si to všichni zapamatují!“ Není co dodat. Pokud nechcete řešit problémy s vinětací, prostě respektujte. Zapomeňte na step-down redukce z většího závitu na menší. Sorryjako! „Kočka není pes, filmování není fotografování a variabilní není pevný ND filtr. To každý zná, to každý ví…“ A tak jako psa nenecháte chytat myši a kočku hlídat stádo ovcí, nechtějte po variabilním filtru nemožné. Variabilní ND filtry skvěle využijete při filmování a oceníte pohotovou změnu zatmavení když se na scéně mění rychle světelné podmínky. Poslouží vám pro portrét namísto slabších klasických ND filtrů. Ale nechtějte jimi nahrazovat silnější krajinářské filtry! „Méně je někdy více.“ U variabilních filtrů rozhodně! Platí, že variabilní ND filtr dává uspokojivé výsledky jen v omezeném rozsahu 4-5 EV (velmi zjednodušeně 4-5 clon). Cokoli navíc už je kompromis. Variabilní filtry s papírově úžasným rozsahem zatmavení ND 2-400x, případně ještě úžasnějším ND 3-1000x jsou reálně nepoužitelné kvůli posunu barev i tmavému “polarizačnímu kříži”. „Halys aneb překročíš-li 15 mm směrem dolů, zničíš rohy.“ Lýdský král Kroisos si špatně vyložil dvojznačnou věštbu Pýthie z Delf, řeku Halys překročil do války proti Peršanům - a věštba se vyplnila. Zničil velikou říši - tu svoji. Vám se, chcete-li používat šroubovací filtry, hranici 15 mm ohniska (na fullframe) překročit nevyplatí. U magnetických filtrů je hranice 20 mm pro jeden magnetický filtr s adaptérem, 24 mm pro 2 magnetické filtry s adaptérem. V lepším případě budete mít černé rohy snímků, v horším filtr vůbec nepůjde nasadit. Záleží na více okolnostech, ale obecně se kruhové šroubovací filtry kvůli vinětaci nedají použít na kratším ohnisku než 15 mm (a někdy raději 16 či 17, záleží na objektivu). Dokonce ani v ultra-slim verzích ne. Někdy lze filtry řešit speciálními adaptéry či držáky. Nejsou levné a navíc využívají buď filtry velkých průměrů nebo ploché filtry. Jedny ani druhé nejsou levné a cena adaptéru plus filtru může ve finále převýšit cenu samotného objektivu. “Bože moj”, spínal ruce Terazky. “On fotografuje s plochými ND filtrami a utesnenie držiaku nerieši. A takého parazitného svetla tam má, súdruhovia, vela!” Když používáte jen ploché přechodové filtry s expozičními časy v řádech zlomků či nejvýš jednotek vteřin, problém parazitního světla (světlo, které proniká do optické soustavy odjinud, než se očekává anebo se chová nežádoucím způsobem) řešit nemusíte. Nebude poznatelný. Jakmile uvažujete o silných ND filtrech, bezpodmínečně jako první řešte zda je váš držák utěsněný proti pronikání parazitního světla. Protože při expozicích v řádu vteřin až minut, se bez kvalitního utěsnění držáku neobejdete. Technicky se řeší buď těsnící hmotou při okrajích plochého filtru. Anebo na konstrukci držáku. A dokud utěsnění proti parazitnímu světlu nemáte vyřešeno, nemá smysl o plochých ND filtrech vůbec uvažovat. U magnetických kruhových filtrů naopak parazitní světlo vůbec řešit nemusíte. „Na tomhle světě je spousta kouzelných fotografických filtrů a žádný se nemá používat lehkovážně.“ Ani Gandalf Šedý, sám a osobně, nevylepší ND filtrem dynamický rozsah snímače. A když to nedokáže on, tuplem ani vy. ND filtr slouží k prodloužení expozičního času tím, že omezí množství světla, které projde objektivem. Ale neumí ubrat světlo jen z míst nejvyšších jasů a ponechat nezměněné to ve stínech. Takže hledat kouzelný ND filtr , který vás, při fotografování portrétů více či méně sličných slečen a paní, zbaví přepalů či sníží kontrast mezi přepálenými nasvícenými partiemi a černočernými stíny v ostrém poledním světle anebo při západu slunce, nemá smysl. Přeji pohodové fotky s kouzelnými filtry :-) Jiří Skořepa

Jaro je úžasné „nakopnutí“ pro každého fotografa. Po dlouhé, v našich podmínkách obvykle pošmourné a šedivé zimě, začnou najednou nad ránem vyzpěvovat kosáci. Na lískách zapráší jehnědy a ze samičích pupenů vykouknou růžové blizničky. Počasí bývá aprílové. Chvíli slunce, chvíli sněhová vánice nebo přeháňka. Mimochodem, zkusili jste někdy v takovém počasí fotit město? Mokrou historickou dlažbu v protisvětle jarního slunce? Ne? Vřele doporučuji! V krajině naježí ocásky květů (mimochodem, nádherných na detail v protisvětle) osiky, v zahrádkách zasvítí žlutě talovíny a fotografové přebalují batohy a brašny. Leckdy je to také první šance prakticky vyzkoušet nový fotoaparát, objektiv, "nové" staré sklo či jiný vánoční dárek. A také fotografické filtry.   Které filtry by ve fotobatohu na jaře neměly chybět? Rozhodně klasika -  UV filtr . Nasazený víceméně trvale. Proto, aby chránil objektiv, sloužil a přitom nebyl na fotkách poznat. Taková decentní šedá eminence v pozadí. A slovem „chránil“ míním i proti lepkavým nečistotám. Jak říkává kamarád z Moravy: „Pyl je sviňa!“. Nač si u UV filtru dát pozor? V prvé řadě na antireflexní vrstvy. Jejich počet i kvalitu provedení. Protože dvě věci - antireflexní vrstvy a vlastní optické sklo - zásadně ovlivňují chování v protisvětle. A jaro je snad ze všech ročních období nejvíc o fotografování v protisvětle. Lístečky, chmýří konikleců, rosa na květinách... V druhé řadě na optické sklo. Jednoduchá rada, zvolte to prvotřídní. Nekvalitní sklo UV filtru nadělá víc škody než užitku. Uvědomte si, že s výjimkou pár momentů, kdy používáte jiný ( polarizační filtr ,  ND filtr ) máte UV filtr na objektivu stále. Takže šetřit na něm opravdu není na místě. Ve třetí řadě (a omlouvám se, že připomínám takovou samozřejmost). Mějte filtr čistý. Pár teček prachu nebo pylu nevadí. Pokud je ale filtr "označkovaný" otisky prstů či s vrstvičkou prachu, funguje jako změkčovací předsádka (starou fotočeštinou „dutošajba“). Z precizně ostrého objektivu pak získáte krásně snové a měkce nekontrastní snímky, v duchu portétů z první republiky.   Prostě myslete i na  čištění filtrů . Rozhodně radím ve fotobrašně mít  Lenspen ,  utěrku na optiku z mikrovlákna  a  ofukovací balónek . Když používáte šroubovací filtry, přibalte navíc ještě snímací kleštiny na filtry. Neváží skoro nic a v případě potřeby jsou k nezaplacení. U magnetických filtrů nejsou snímací kleštiny potřeba. Polarizační filtr Jedno z mála sklíček, které nejde plnohodnotně nahradit při zpracování v počítači. Prostě jej při fotografování buď na objektivu máte nebo nemáte. A je rozhodně lépe jej mít. okázat si z modré oblohy po libosti „vytáhnout“ bílá oblaka nebo zvýraznit dramatická šedá, odfiltrovat odlesky světla na lístkách orsejů, dodat barvy hladině potůčku… Jak si vybrat polarizační filtr a nač si dát pozor? Přečtěte si o tom článek  Jak si vybrat polarizační filtr . A kdy naopak polarizační filtr nevyndávat? Když fotíte v protisvětle nebo po světle. Tam vám nic nepřinese. Pozor také na některé rostliny. Celkově je u flóry polarizační filtr přínos (nasytí a oteplí barvy). Některé rostliny ale vidíme jako sivozelené díky světlu, které určitým způsobem odráží. Příklad? Skromná a přitom nádherná jarní cibulovina sněženka podsněžník. Polarizační filtr sivou barvu jejích lístků posune do nepřirozené hráškově zelené. Takže ani polarizační filtr není všelék vždy, všude a za všech okolností... V naprosté většině situací ale jeho přínosy výrazně převažují. ND filtry (neutrální šedý) Jak se používají portrétní slabší ND filtry, to si můžete přečíst v článku  ND filtry pro portrétní a módní fotografii . Silnější ND filtry nosí v batohu krajináři. Lákadlem jara jsou často kontrastní a rychlé mraky na zajímavé obloze. Přidejte k tomu tání a peřeje či vodopádky skoro na každé stružce. Hned máte důvod vyndat neutrální šedý filtr. Zachytit skutečnost tak, jak ji lidské oko nikdy neuvidí. Zajímavé vějíře oblačných pásů, voda rozmazaná do mlžného oparu... Čemu věnovat pozornost při výběru ND filtru si můžete přečíst v článku  Jak si správně vybrat vhodný ND filtr . Jak si postupně pořídit sestavu ND filtrů, které určitě využijete a přitom nezruinovat kapsu, to se dočtete v článku  Jak si budovat sestavu ND filtrů . Na konec si nechávám pověstnou „třešinku na dortu“ mezi fotofiltry:  Magnetické přechodové filtry . Přechodové filtry nejsou levné a nejsou běžné. Bohužel také nejsou nijak rozumně nahraditelné. A když nechcete mít půlku fotobatohu zabranou velkými čtvercovými přechodovými filtry, neskladným držákem atd., sáhnete právě po skladné a pohotové magnetické verzi. Východy a západy slunce, jarní krajina či tmavá vodní hladina s výrazně světlejší oblohou nad ní. To jsou klasické situace, kdy se bez přechodového filtru prostě neobejdete. Magnetický step-up ring a filtr většího průměru vám pomůže i u zvlášť širokoúhlých objektivů (od 15 mm na fullframe), kde klasické šroubovací filtry způsobují vinětaci. Samozřejmě, kromě přechodových můžete na step-up ring přidat i klasické silné ND filtry. Na přechodových filtrech se nemá šetřit. Ty nejkvalitnější výrobně představují technologickou špičku (přesné planparalelní vybroušení v celé ploše, precizní provedení přechodu, antireflexy a nanovrstvy, jako podklad nejkvalitnější optické sklo) která prostě něco stojí.  A levné? Ušetřit koupí levných přechodových filtrů nemá smysl. Tak úplně za drobné nejsou a stejně brzy pořídíte ty kvalitní. Neboli když OPRAVDU POTŘEBUJETE přechodové filtry, kupte rovnou kvalitní - a ušetříte tím, že jste nekoupili ty „levné“. Pokud máte víc objektivů a část z nich je širokoúhlých, můžete nákupem větších filtrů i něco málo ušetřit. Stačí vám jen jedna sada větších filtrů a pak už jen k různým objektivům pořídíte vždy patřičný magnetický step-up ring.   Přeji rychlé mraky, kontrastní nádherné protisvětlo bez reflexů a skvělou jarní náladu :-) Jiří Skořepa

Léto fotografové obecně nemají příliš v lásce. Chybí mu svěží čisté barvy jara a zároveň postrádá pestrou paletu podzimu. Dny jsou dlouhé a pro ranní „modrou“ či „zlatou“ hodinku je třeba vstávat opravdu brzy. Léto je ale také časem většího cestování a šancí navštívit nová místa - samozřejmě s fotoaparátem. A s touhou odnést si zajímavé snímky i když světlo či denní doba nejsou ideální. Dobře vybraný filtr vám velmi výrazně pomůže! UV filtr - zkušený fotograf nevyjíždí bez ochrany! Na fotoaparát a objektiv číhá na cestách řada útrap. Jednou z nejnepříjemnějších je prach. Obávaný zejména na snímacím čipu ale stejně tak nevítaný i na čelní čočce objektivu. Je-li na objektivu našroubovaný kvalitní  UV filtr , drží se na něm prach daleko méně (díky nanovrstvám, které ho odpuzují) a také jde výrazně snáze vyčistit. Totéž platí o vodních kapkách. Z deště, od vodopádů, z mořského příboje. Nerozlijí se do nevzhledných a na snímku patrných loužiček. Utvoří na hydrofobním povrchu filtru kuličky, které se způsobně odkutálí (někdy s drobnou dopomocí ofukovacího balónku) ze skla pryč. Polarizační filtr - vyzrajte na déšť i ostré slunce! Kdybych měl pro léto zvolit jediný filtr, bude to kvalitní polarizační. Všeobecně se ví, že dokáže odstranit odlesky z vody, nasytit modř oblohy a zvýraznit na ní mraky. Pro letní fotografické cesty ale nabízí daleko víc. Potřebujete fotit za poledne protože v podvečer už musíte být o lán světa dál? V plném slunci s černočernými slitými stíny a oblohou bez mráčku? V šedomodrobílém nijakém světle, které zcela popírá význam slova fotografie („kreslení světlem“)? Pak právě  polarizační filtr  nabízí neocenitelnou pomoc. Trochu oteplí barvy a sebere namodralý nádech, projasní dálky. Ale hlavně odfiltrováním polarizovaného světla ztmaví oblohu. (Pro perfekcionisty: Samotné sluneční světlo samosebou polarizované není - ale to odražené od mikročástic v atmosféře ano. A to odfiltrovat jde!) Ztmavení oblohy znamená menší rozdíl jasu mezi nebem a scénou pod ním. Což ve finále vede k daleko lepšímu prokreslení stínů. K CPL tři připomínky: Účinek závisí i na směru fotografování. V protisvětle nebo po světle bude minimální, naopak kolmo na směr dopadajícího slunečního světla nejsilnější. Míra účinku se určuje otáčením přední části filtru. Nastavte si intenzitu dle své představy jak má výsledný snímek vypadat. Zdaleka ne každý polarizační filtr je kvalitní. Pokud jej nechcete kupovat nadvakrát (nejdřív ten levný a poté, co ho vyhodíte, ten dobrý), přečtěte si  Jak si vybrat polarizační filtr . ND filtr — když se světlo zdrží...      Smysl existence ND filtrů je omezit množství světla prošlého do objektivu. A toho světla je v létě víc než kdy jindy. ND filtr tudíž má své stálé místo ve fotobrašně. Který? Pro portréty paní a dívek v letním slunku na plážích či cestičkách zajisté slabší ND 8x (nebo ND 16x ). Ubere tři (nebo čtyři) clony. Což stačí k tomu, abyste Marušku, Pavlu či Zdeňku mohli fotografovat i za nadbytku světla v poledne odcloněným světelným objektivem a tedy s krásně rozostřeným pozadím. A přibalte a k projasnění stínů používejte blesk nebo odraznou desku, samozřejmě. Můžete využít i  variabilní ND filtr , u kterého si sami nastavíte míru potřebného ztmavení. (V rozsahu portrétních slabších ND filtrů, silné krajinářské nenahradí). Pro krajiny, památky a mořské pobřeží přibalte silný  ND filtr . Umožní prodloužit čas na desítky vteřin až několik minut. Což rozmázne mraky, putující oblohou, do efektních oblačných pásů. Zjemní strukturu tekoucí, padající nebo tříštící se vody - podle délky expozice až do snové nálady. Opravdu dlouhá expozice "vygumuje" ze snímků památek a náměstí davy procházejících turistů. Jak silný šedý filtr? Já osobně mám v oblibě zejména sestavu těchto tří ND filtrů: ND 64x pro momenty ráno, v podvečer a za zatažena, kdy je světla méně. ND 2000x pro výrazné prodloužení času ND 32000x  „pan skoro nejsilnější“ pro snímky s opravdu dlouhým expozičním časem a k „vygumování“ turistů ze snímků památek V širém světě snímky zeširoka? K tomu potřebujete hodně širokoúhlý objektiv. A na ten objektiv ještě filtr? Pak možná sáhněte po redukci a filtru o větším průměru. Zbavíte se rizika vinětace a nezčerná vám svět. (Což by se jinak mohlo stát). Víc o širokoúhlých objektivech a filtrech pro ně najdete v článku „Magnetický filtr na velmi širokoúhlý objektiv“ . Pár nezbytných dalších drobností do letní fotobrašny K bezpečnému přenášení šroubovacích filtrů se hodí buď originální krabička, nebo lépe  celokovové transportní pouzdro . Má podobu dvou "víček" (horního a spodního), která se našroubují na filtr. Nebo na sloupeček více filtrů o stejném průměru, sešroubovaných navzájem do "komínku". Výhody jsou jasné: Dokonalá ochrana a velká úspora místa. Pro magnetické filtry přináší stejné výhody  ochranná pouzdra pro magnetické filtry Tužka pro mazání závitů filtrů  s tuhou z obzvlášť měkkého grafitu. Když hrotem čas od času projedete závity filtru, do značné míry tím předejdete možnému "zakousnutí" filtru. Lenspen  a  utěrka na optiku z mikrovlákna . Drobnosti za pár desetikorun a přitom na čištění k nezaplacení. Snímací kleštiny k povolování filtrů . Levný a přitom při problémech se zakousnutým filtrem nenahraditelný kousíček plastu.      Přeji dobré letní světlo, krásné motivy před objektiv a vždycky ten správný filtr na něm. Jiří Skořepa

Podzim je nejbarevnější a fotografy - krajináři bezpochyby nejoblíbenější období roku. Krajina ve slunecním světle už není zoufale letně vypálená s tvrdými tmavými stíny. Jasné dny se šmolkově modrou oblohou, pásy bílých mráčků a jasnými dálkami, doplňují vybarvující se stromy a ranní mlhy rozlité v údolích. Druhou tváří podzimu jsou mokré, zatažené dny s měkkým, difúzním světlem a tvary zjednodušenými závojem mrholení až k prazákladům. Mokrá záclona dává vyniknout podstatnému a nepodstatné skryje. Podzim je dobou fotografů - tuláků. Se vstáváním před úsvitem a stoupáním do kopců na vyhlídky. Se zelení vodních řas a vířivou abstrakcí stop oranžového a žlutého listí, zachycenou dlouhou expozicí v říčním proudu. S napjatým očekaváním předpovědí počasí. S hrou na náhodu, zda mlhy bude navařeno tak akorát...ne moc, aby zakryla vše, a ne málo, aby ještě zakryla dna údolí. Podzim je dobou širokých i dlouhých skel, bytelných stativů, panohlav - a fotofiltrů. Podívejme se na ty filtry, které by ve výbavě určitě chybět neměly. Na prvním místě jasně kraluje cirkulární polarizační filtr . Pro krajináře je prostě povinný. Patří k těm nemnoha fotografickým sklíčkům před objektivem, jejichž účinek nelze nahradit ani plnohodnotně nasimulovat dodatečným zpracováním v počítači. Projasní dálky a sebere jim nepříjemný modravý opar. Z modré oblohy vytáhne světlé mraky. Odstraní odlesky na vodní hladině i vlhkém listí. V krajině krásně přirozeně nasytí barvy (tahle skvělá funkčnost nebývá doceňována, přitom já osobně ji pokládám za jednu z nejdůležitějších). Podle čeho si zvolit správný polarizační filtr, na základě kterých parametrů vybírat a jak nenaletět se dozvíte v článku „Jak si vybrat polarizační filtr?“ . Speciální verzí cirkulárního polarizačního filtru je „Colours of Nature“ polarizační filtr od VFFOTO. Zvýrazí zářivé barvy podzimní přírody a přitom je barevně víceméně neutrální, popřípadě slaboučce ochlazující. V těsném závěsu za polarizačním filtrem se drží krajinářské neutrální šedé filtry. Ty silnější, které dovolí protáhnout expozici minimálně na desítky sekund. Rozmáznou efektně bílé mraky do oblačných pásů, které evokují jejich plynutí. Vodu v pohybu nadýchnou do “mlhy” či “mléka”. Dovolí pořídit snové fotografie mořského pobřeží, ale stejně tak tajuplnost hrází podzimních rybníků. Udělají rozmáznutý kolotoč z krouživého víření opadaných listů v tůni Který šedý filtr a podle čeho si vybrat vám napoví článek „Jak si vybrat ND filtr“ . Neutrální šedé filtry jsou velice návykové a kdo je jednou vyzkouší, obvykle skončí u celé sady. Pro začátek jako minimum doporučuji dvojici velmi silného ND 2000x a slabšího ND 64x , se kterými zvládnete naprostou většinu situací z (nejen) podzimního krajinářského fotografování. Proč právě tyto dva a jaké další má smysl pořizovat se dozvíte v článku „Jak si budovat sestavu ND filtrů“. Kromě klasických šroubovacích filtrů jsou nově k mání jako alternativa i magnetické filtry . Nechcete-li se ušroubovat při sundávání a nandávání filtrů k smrti, doporučuji je vyzkoušet. Ale pozor, jsou silně návykové a obvykle vyvolávají těžkou závislost, končící až kompletní obměnou filtrové výbavy. Patříte-li k příznivcům krajinářských východů a západů slunce, snímaných jedinou expozicí, je pro vás určena elita: Přechodové filtry. Můžete zvolit filtry v podobě čtvercových plochých fotofiltrů do držáku 75 či 100 mm. Lze u nich posunováním nahoru a dolů měnit polohu rozhraní mezi tmavou a průhlednou částí tak, aby přechod odpovídal skutečné poloze horizontu. Jsou určené pro vyrovnání výrazných rozdílů v jasu, typicky mezi velmi světlou oblohou a postatně tmavší krajinou ráno a v podvečer. V držáku je můžete kombinovat s polarizačním filtrem ( zvýrazní oblaka ), ale místo „přechoďáků“ lze do drážek nasadit též čtvercové silné krajinářské ND filtry. Výhodou takového řešení, oproti šroubovacím silným ND filtrům, je menší riziko vinětace a tedy možnost používat i na širokoúhlých objektivech. Modernější, skladnější a mnohem pohotovější alternativou jsou kruhové magnetické přechodové filtry . Sice u nich nenastavíte polohu rozhraní tmavé a průhledné části, je pevně daný buď v 1/3 nebo ve 2/3 průměru filtru, čili respektuje klasické pravidlo „třetinové“ kompozice. Zato jsou magnetické přechodové filtry mnohem lehčí, skladnější, nepotřebují nepraktický držák a můžete je používat i s nasazenou sluneční clonou. Což velice oceníte nejen za podzimního nečasu. A pochopitelně magnetické „přechoďáky“ můžete kombinovat i s dalšími filtry z magnetické řady VFFOTO. Třešinkou na dortu podzimních fotosklíček je didymiový filtr, zvaný též “Redhancer”. Dokáže v obraze zesílit červené, hnědé a oranžové odstíny (a ubrat žluté), bez citelnějšího ovlivnění ostatních barev. Umožní vám zachytit výrazné podzimní barvy tak, jak na nás v krajině opravdu působí. Potíž je jediná. Sehnat jej. Během několika posledních let didymiové filtry prakticky vymizely z nabídky všech hlavních výrobců. Lze je sice občas najít u asijských prodejců, ale kvalita fotofiltrů z těchto zdrojů bývá, velmi slušně řečeno, hodně problematická. Na jakémkoliv fotografickém filtru se přitom nevyplatí šetřit: Proč utrácet velké peníze za opticky co nejlepší objektivy, když pak jejich kvalitu zdegraduje „levný“ fotofiltr na úroveň nejobyčejnějšího laciného setového skla. Rozumnou cestou je hledat starší didymiový filtr od renomovaných výrobců v bazarových nabídkách - občas se objeví. Sám jsem takto získal “Redhancer” špičkové značky v krásném stavu. Jen je třeba se smířit s pracnějším čištěním: Nanovrstvy, skvělou výhodu nejnovějších technologií, která údržbu neskutečně usnadní, na těchto starších filtrech prostě nenajdete. Jinou možností je použít „Night Sky“ filtr . Je sice primárně určený k lepším snímkům noční krajiny či měst, ale jde též o didymiový filtr. Barvy obecně lehce posunuje ke studenějším odstínům a selektivně ubírá žlutou. Zkuste ho v barevné podzimní krajině, myslím, že budete příjemně překvpeni. Přeji dobré, podzimně nízké, zasněné a měkce kreslící světlo, dlouhé stopy mraků na modrém nebi nad žlutooranžovými korunami javorů, jeřábů a třešní ptáčňic, ranní pruhy slunečních paprsků v mlze a čisté linie stromů v mokrém lese :-) Jiří Skořepa

Středoevropská zima má dvě tváře. První jsou vzácné dny, kdy mrzne, svítí slunce a obloha je krásně výrazně modrá. Druhou je tvář pošmourná nebo, chcete-li, inverzní. Svět je převážně šedavý, slunce se dá v nejlepším případě sotva tušit za šedobílou dekou. A obě tváře zimy jsou pro fotografa zajímavé. Podívejme se na ně z pohledu uživatele fotofiltrů. Jasné dny v zimě mají své kouzlo. Obzvlášť ve spojení se sněhovou pokrývkou. Sníh je úžasná věc, funguje jako obří a všudypřítomná odrazná deska, vyrovnává kontrast scény a prosvětluje stíny. Líbí se krajinářům i portrétistům. Které filtry v podobných dnech určitě mít s sebou? Pro portréty na sněhu slabší šedé filtry, buď magnetické  ND 8x nebo stejné ND 8x v klasickém šroubovacím provedení . Za slunce, obzvlášť v horách, sníh odráží světlo velmi intenzivně. Při používání velmi světelných portrétních objektivů pak na otevřenou clonu (pro malou hloubku ostrosti) ani nejkratší čas závěrky nemusí stačit. Pomůže neutrální šedý filtr. Pro krajináře jsou vhodnější silné šedé ND filtry (a samozřejmě stativ), doporučuji v magnetickém provedení, pracuje se s nimi snáze a rychleji.Využijete i ND 64x (-6 EV) ale v jasných zimních dnech při nadbytku světla spíše ty ještě silnější. Tedy ND 2000x (-11 EV) ,  ND 8000x (-15 EV) a ND 32000x (-15 EV) . U potoka či vodopádu rozostří zajímavě pohyb vody do „mlhy“ či „mléka“, což, v kombinaci se sněhem nebo ledovými rampouchy kolem, vypadá neobvykle a zajímavě. Zasněžená zimní krajina, stejně jako město, se hodí pro snímky s ND filtrem, snimané dlouhými expozicemi. Oblaka na sytě modré obloze jsou velice kontrastní a když putují dostatečně rychle, vytváří výrazné a efektní světlé pásy. Vyberete-li jako ústřední motiv výrazný strom, skálu či budovu a podaří-li se vám zvolit stanoviště tak, aby zpoza hlavního objektu mraky zdánlivě vycházely (nebo za ním mizely), získáte skutečně atraktivní snímky. Je ovšem potřebná expozice v řádu desítek vteřin až několika minut. Dopomůže k ní co nejnižší ISO, vyšší clona a „pan silnější“ - ND 32000x (-15 EV) filtr. Polarizační filtr ? Určitě s sebou - ale používat s rozmyslem. Krásně nasytí a obvykle i trochu oteplí barvy. Pozor je třeba dát u širokoúhlých objektivů (zhruba pod 30 mm ohniska na fullframe) v případě snímků s oblohou v záběru. Vlivem nestejnoměrné polarizace může dojít k nerovnoměrnému ztmavení modré oblohy a tenhle efekt se při zpracování dá odstranit jen velice pracně a těžko, pokud vůbec. Všeho s mírou - to je dobré mít na paměti při snímcích s polarizačním filtrem na horách. Obloha ve vyšší nadmořské výšce bývá výrazně modrá sama o sobě. Polarizační fltr ji při natočení do polohy maximálního účinku ztmaví a oblaka zvýrazní skutečně dramaticky. Což může být zajímavé - ale zase netřeba ze zimních snímků celkem přívětivých Krkonoš vyrábět cosi jako přicházející zimní bouři nad Islandem. Kde se polarizační filtr opravdu hodí, to jsou snímky s částečně nezamrzlou vodou. Odfiltrujeme-li z hladiny odlesky, získáme snímek, kterému tmavá až černá voda dodá proti bílému sněhu potřebný kontrast. Výsledné snímky bývají zajímavé jak v barvě, tak i v černobílem podání. A pokud je zima bez sněhu? Světla je trochu méně a stíny bývají hlubší, neprojasněné odrazem od sněhu. Přivstanete-li si v mrazivém ránu po předchozím teplejším dnu, odmění vás často alespoň krásná jinovatka. S polarizačním filtrem docílíte v jasných dnech výraznější a sytější barvy. ND filtry vám pomohou k zajímavé obloze s dynamickými stopami mraků. Druhá tvář zimy je šedavá, bez slunce a výrazných kontrastů. Svět je téměř černobílý a tvary zjednodušené. Přesto není důvod zůstávat v teple za kamny. Fotografů je venku mnohonásobně méně a šance na netuctový snímek tím pádem daleko vyšší. Co z fotofiltrů s sebou? Světla je málo, ND filtry obvykle stačí slabší… ND 8x - ND 64x . Hodí se například na protažení stop padajících sněhových vloček dlouhým časem do zajímavých třásní, delších, než bývá obvyklé. Na pohybové rozostření chodců v zimních ulicích. Světla jedoucích aut a jako protipól ostré obrysy staveb a architektury. Na malou hloubku ostrosti detailů drobnůstek a krásně rozostřené pozadí z vánočních trhů. Na efektní portréty s nádechem mlžného tajemna. Polarizační filtr je také určitě v kapse dobré mít. Při „nesvětle“ se hodí schopnost odfiltrovat odlesky a zvýšit kontrast. Ztmaví nezamrzlou vodu. Vytáhne z téměř jednolité oblohy přece jen nějakou kresbu mraků. Nakonec záměrně nechávám UV filtr . Oč méně je v digitálně-fotografické éře potřeba jeho primární funkce, tedy odfiltrování neviditelného UV záření a tím vyšší kontrast snímků (což dnes zajistí sklíčko low-pass filtru před čipem), o to víc vyniknou výhody coby ochrany objektivu a snadné čištění. Kvalitní UV filtr by měl být před objektivem našroubovaný trvale. Pár dalších užitečných ne-filtrových drobností: Určitě je dobré pro zimní fotovýpravu přibalit prostředky pro čištění optiky - mikrovláknovou utěrku, ofukovací balónek a Lenspen . Vyplatí se proti „zakousnutí“ preventivně projet závity filtrů měkkou tužkou VFFOTO. A, pokud používáte klasické šroubovací filtry, si pro jistotu přihodit do fotobrašny i nástroje k povolování filtrů , zejména plastové uvolňovací kleštiny. Jsou lehoučké, váhu skoro nepoznáte, ale kdo někdy zkřehlými prsty doloval z objektivu navlhlý a namrzlý filtr, ten ví, že v některých chvílích je plast kleštin nad zlato ;-) U magnetických filtrů vám tahle starost odpadne. Připomínka na závěr: Po návratu z mrazivé fotovýpravy do tepla nechte fotovýbavu v uzavřené brašně minimálně několik hodin vytemperovat. Předejdete kondenzaci vlhkosti a možnému poškození drahé techniky. A jste-li opravdu nedočkavě zvědaví a natěšení na pořízené snímky, pamatujte předem na vyndání paměťové karty ještě venku v chladu. Přeji neotřelé zimní snímky umocněné optikou kvalitních fotofiltrů. Jiří Skořepa

Vinětace je ve fotografii v souvislosti s objektivy, slunečními clonami a filtry velmi často užívané slovo. Co si pod ním představit? A víte, že je víc druhů vinětace? Co je to vinětace? Obecně úbytek světla od středu senzoru radiálně k okrajům; na fotografii se projeví zejména tmavšími rohy. V angličtině se nazývá vignettting nebo light fall-off. Čím je vinětace způsobená? Je několik možných příčin a tedy i možných typů vinětace, které se navíc mohou kombinovat: Vinětace optiky objektivu („vinětace skla“, „optická vinětace“, anglicky „optical vignetting“) je způsobená úbytkem světla uvnitř tubusu objektivu a jednou provždy daná jeho konstrukcí. Optická vinětace rozhoduje o tom, jak velký obrazový kruh je objektiv schopný vykreslit. Ve výhodě jsou objektivy pro menší senzor (kompakty, APS-C), náročnější je konstrukce skel pro fullframe či středoformát a také pro tilt-shift objektivy (musí vykreslit obrazový kruh nejen pro snímač, ale počítat i s jeho posunem). Vinětace objektivu je výraznější při otevřené cloně, s přicloněním slábne. Znatelnější je rovněž při fotografování dlouhým expozičním časem. Můžete mít dojem, že vinětuje ND filtr, ale ve skutečnosti se jen zvýrazní vlastní vinětace objektivu. Vinětace snímače (pixelová vinětace, v angličtině „pixel vignetting“) je daná vlastnostmi světla. Paprsky, které projdou optickou soustavou objektivu, dopadají na různá místa snímače pod odlišným úhlem. V okrajích snímače šikměji. Tím pádem z nich světlocitlivé buňky snímače zachytí méně světla. Paprsky, které směřují do okrajových oblastí, navíc putují po delší dráze. A světlo, jak známo z fyziky, ubývá se čtvercem vzdálenosti. Okrajové partie zákonitě dostávají méně světla nežli střed. Rozdíl je výraznější u širokoúhlých objektivů, méně znatelný u teleobjektivů. Vinětaci snímače fotograf nikterak neovlivní, počítají s ní ale výrobci snímačů a řeší kompenzačními algoritmy. Mechanická neboli fyzická vinětace je způsobená nějakou překážkou (sluneční clonou, rámečky nevhodného filtru a jinými stínícími předměty), která zabrání, aby se světlo v rozích scény dostalo na snímač. Je viditelná obvykle jen v rozích fotografie a zejména u širokoúhlých objektivů krátkých ohnisek. Přechod do zatmavených rohů obrazu je při otevřené cloně (na nízkých clonových číslech) rozostřený a pozvolnější, s přicloněním se stává zřetelnějším. U zoomových objektivů se může objevit při nastavení nejširším konci a se zoomováním k delšímu ohnisku mizí. Jde o jediný typ vinětace, kterou může fotograf přímo ovlivnit. Například použitím vhodnější sluneční clony nebo filtru s nízkou obroučkou (provedení "slim" nebo "ultra-slim"). Obecně platí, že UV filtr nebo ND filtr v rozumně tenké obroučce lze používat zhruba od ohniskové vzdálenosti 16-18 mm (na fullframe). Polarizační filtr v ultra-slim provedení od 15 - 16 mm, v klasické obroučce od 18 mm výše. Pro menší senzory jsou limity kratší úměrně dle crop faktoru. V případě vrstvení dvou filtrů na sebe je větší výška spojených rámečků a je třeba s možností vinětace počítat, opět více u kratších ohnisek. Specifickým případem vrstvení několika rámečků na sebe jsou magnetické filtry. Kdy i jediný filtr potřebuje ještě další rámeček (bez skla, nebo se sklem UV filtru) a rámečky jsou tudíž na sobě nejméně dva. V případě dvou magnetických filtrů dokonce tři. S jedním magnetickým filtrem + adaptérem se vinětaci vyhnete u objektivů od 20 mm ohniska (na ff) výše. Se dvěma magnetickými filtry na sobě počítejte za bezpečné 24 mm ohniska či více. U širších objektivů než 15 mm už obvykle nemá smysl klasický kruhový šroubovací filtr řešit. Pro některé objektivy jsou k dispozici ploché filtry do držáku - velmi velké (obvykle 150x150 mm) a za velmi vysokou cenu. Vinětace při zpracování v editoru: Lepší fotoeditory (programy pro zpracování fotografií) jsou schopné si s optickou vinětací poradit. Mnohé mají v sobě profily pro konkrétní typ objektivu, které umí ztmavnutí obrazu k okrajům korigovat. Případně lze korekci nastavit manuálně. Pro vinětaci vzniklou v rozích vlivem vysoké obroučky filtru či sluneční clony takto jednoduché řešení není. Buď lze tmavé rohy odstranit ořezem, nebo se o záchranu pokusit trpělivou prací s maskami, vrstvami či klonovacím razítkem. Je vinětace ve fotografii nežádoucí? U snímků krajiny a obecně záběrů, které předpokládají ostrou kresbu a stejnoměrné nasvícení „od rohu k rohu“ ano. U snímků s tmavšími motivy obecně vinětace vadí velmi málo nebo vůbec ne. A mnohdy se vinětace používá záměrně a přidává v editoru. Ponejvíce u portrétů či architektury. Ztmavené okraje neruší a soustředí pozornost diváka na hlavní motiv. Takže je vinětace nežádoucí? Jak kdy. Přeji dobré světlo bez vinětací ztmavlých rohů... Jiří Skořepa

Stojím na dlážděné náplavce u vltavského jezu, naslouchám směsi šumění řeky i štěbetání procházejících japonských turistů a čekám, až uběhne těch víc než pět minut dlouhá expozice. Na hlavu se mi občas snese sprška prašanu, shozeného závanem větru ze stromů ve stráni. Je „teplo“ – jen pár stupňů pod nulou. Tak vypadá v praxi velké zimní porovnávání různých fotografických filtrů. Podmínky při fotografování: Použitá technika Stativ Gitzo trojkové řady, dálková rádiová spoušť, fotoaparát Sony A7, shift objektiv PC Nikkor 28/3,5 nasazený přes adaptér KF Concept, ISO 100, clona f/11, automatické vyvážení bílé (AWB), režim priority clony (A), kompenzace expozice -1/3 EV, celoplošné měření, snímání do formátu raw. Automatické vyvážení bílé proto, že je v praxi asi nejčastěji používaným režimem. V případech, kdy se expozice dostávala přes 30 s, jsem místo priority clony použil manuální režim (M). Scéna Náplavka Vltavy u jezu poblíž Plášťového mostu v Českém Krumlově. V záběru je tedy jak rychle tekoucí voda na přepadu jezu, tak pomalu plynoucí voda pod jezem. K tomu nasvícené budovy zámku i stěny ve stínu v pravé části scény. Počasí Zimních dnů s modrou oblohou a zároveň plynoucími oblaky je v zimě velmi málo. Výměna filtrů chvilku zabere, dlší expozice také. Množství mraků ve scéně se tedy měnilo, stejně jako poloha a výška slunce. Tyto faktory stoprocentně ovlivnit nejde. Dík občasnému přídělu sněhových vloček, sfoukávaných ze stromů nade mnou, jsem nechtěně otestoval i povrchovou úpravu u několika filtrů. U všech výrobků VFFOTO bylo očištění snadné a rychlé, kuličky vody stačilo sfouknout balónkem pryč ze skla. To neplatilo pro starší B+W Redhancer, kde jsem k odstranění miniloužiček z roztátých vloček musel použít mikrovláknovou utěrku a karbonovou plošku „Lenspenu“. Filtr bez kvalitní povrchové úpravy je prostě za trest. Zpracování snímků Raw jsem vyvolal v Capture One 11 s defaultním doostřením. Expozici jsem podle potřeby upravil tak, aby nasvícený bílý sníh na střechách byl právě na hranici přepalů (obvykle šlo o korekci v řádu desetinek EV) a vyretušoval jsem v obloze jednu tmavou skvrnku z prachu na čipu. Vyexportoval jako sRGB TIFF, jednotlivé snímky vložil jako vrstvy v Affinity Photo, srovnal navzájem (při nasazování a snímání filtrů se občas se stativem, postaveným ve sněhu, trochu pohne) a vyexportoval jako zmenšený jpg. Přeji dobré (do tepla či do studena posunuté a slabší i silnější) světlo ;-) Jiří Skořepa   Podívejme se, jak si vedli jednotliví účastníci klání. Z dvojice snímků bude vždy horní s daným filtrem, spodní bez filtru. UV filtr: UV filtr VFFOTO GS 77 mm Porovnání: Horní snímek UV filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 1/250 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Expoziční čas pro kontrolní snímek bez filtru a pro snímek pořízený s UV filtrem VFFOTO GS je naprosto shodný. Což potvrzuje, že deklarovaná transparentnost 99,6 % není jen  papírový údaj. Porovnání: Horní snímek UV filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 1/250 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Polarizační filtry: Cirkulární polarizační filtr VFFOTO CPL PS US 77 mm Porovnání: polarizační filtr VFFOTO PS US 77 mm, čas 1/100 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s.   Porovnání: Horní snímek polarizační filtr VFFOTO PS US 77 mm, čas 1/100 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Colours of Nature cirkulární polarizační filtr VFFOTO CoN CPL PS 77 mm (specialitka ze stáje VFFOTO) Porovnání: polarizační filtr Colours of Nature CPL filtr VFFOTO PS 77 mm, čas 1/60 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Polarizační filtr Colours of Nature (CoN) je zajímavost z dílny VFFOTO. Jde o speciální verzi cirkulárního polarizačního filtru, určenou zejména pro fotografy přírody, rostlin, zvířat. Oproti běžnému polarizačnímu filtru selektivně ubírá víc ze žluté části spektra. Tím kompenzuje oteplení barev a zároveň zvýrazňuje některé tóny, zejména zelené a červené. Ty jsou pak na snímku svítivější a sytější. V praxi je Colours of Nature CPL filtr barevnou teplotou, oproti běžnému polarizačnímu filtru, neutrální až slabě ochlazující. Síla efektu se ovlivňuje otáčením filtru a změnou úhlu snímání. Při nastavení do polohy slabšího odfiltrování polarizovaného světla je relativně větší posun do studených odstínů, v poloze maximálního účinku je filtr téměř neutrální. Porovnání: Horní snímek Colours of Nature CPL filtr VFFOTO PS 77 mm, čas 1/60 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. ND filtry: ND 16x VFFOTO GS 77 mm Porovnání: ND 16x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 1/15 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Porovnání: Horní snímek ND 16x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 1/15 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. ND 64x VFFOTO GS 77 mm Porovnání: ND 64x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 1/4 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Porovnání: Horní snímek ND 64x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 1/4 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. ND 1000x VFFOTO GS 77 mm Porovnání: ND 1000x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 5 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Porovnání: Horní snímek ND 1000x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 5 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. ND 2000x VFFOTO GS 77 mm Porovnání: ND 2000x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 13 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Porovnání: Horní snímek ND 2000x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 13 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. ND 32000x VFFOTO GS 77 mm Porovnání: ND 32000x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 2 min 31 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Porovnání: Horní snímek ND 32000x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 2 min 31 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. ND 100000x VFFOTO GS 77 mm Porovnání: ND 100000x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 6 min 4 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Více než šestiminutová expozice zvýraznila i vlastní vinětaci objektivu (což lze následně opravit při zpracování rawu v editoru). Porovnání: Horní snímek ND 100000x filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 6 min 4 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. variabilní ND filtr VFFOTO 2-32x PS 77 mm Porovnání horní snímek: Variabilní ND 2-32x filtr VFFOTO PS 77 mm, nastavený na střední zatmavení. Čas 1/80 s. Při tomto nastavení (odpovídá zhruba ND 4x–ND8x) ani na krátké ohniskové vzdálenosti (28 mm) nedochází ke znehodnocení nestejnoměrnou polarizací a výsledek je v reálné praxi plně použitelný. Porovnání prostřední snímek: Variabilní ND 2-32x filtr VFFOTO PS 77 mm, nastavený na maximální zatmavení. Čas 1/3 s. Kombinace krátké ohniskové vzdálenosti (28 mm) a maximálního ztmavení (ekvivalent zhruba ND 128x) znamená pro reálnou praxi nepoužitelný výsledek, znehodnocený nestejnoměrnou polarizací oblohy. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. U variabilního ND 2-32x filtru VFFOTO se při maximálním možném zatmavení již projevila nestejnoměrná polarizace oblohy. Jedná se ovšem o nevhodnou (a v praxi nedoporučovanou) kombinaci krátkého ohniska (28 mm) a zatmavení, které odpovídá zhruba ekvivalentu ND 128x. Při mírnějším zatmavení byl účinek variabilního filtru i na takto krátkém ohnisku bezproblémový a srovnatelný se slabším ND filtrem. Porovnání: Horní snímek Variabilní ND 2-32x filtr VFFOTO PS 77 mm, nastavený na střední zatmavení. Čas 1/80 s. Prostřední snímek: Variabilní ND 2-32x filtr VFFOTO PS 77 mm, nastavený na maximální zatmavení. Čas 1/3 s.. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Speciální filtry Night Sky filtr a historický B+W Redhancer jsem použil spíš jen pro úplnost a jako zajímavost, jsou určené pro jiné situace. Night Sky filtr slouží k omezení světelného znečištění u snímků noční oblohy nebo nočních nasvícených měst a architektury, B+W Redhancer zase ke zvýraznění zejména červených odstínů u podzimních snímků. Night Sky VFFOTO GS 77 mm Porovnání: Night Sky filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 1/200 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Porovnání: Horní snímek Night Sky filtr VFFOTO GS 77 mm, čas 1/200 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. B+W Redhancer 77 mm (v současnosti již nevyráběný didymiový filtr) Porovnání: historický a dnes již nevyráběný B+W Redhancer filtr 77 mm, čas 1/160 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s. Porovnání: Horní snímek historický a dnes již nevyráběný B+W Redhancer filtr 77 mm, čas 1/160 s. Dolní snímek bez filtru, čas 1/250 s.  

Autor: Marián Béreš Jednoducho – kvalitne - spoľahlivo Presne takto by som popísal svoje skúsenosti s filtrami VFOTO. Kým v minulosti som používal rôzne filtre podľa toho, ako som ich kúpil alebo dostal odporúčanie (najčastejšie asi Hoya a filtre Lee), tak odkedy mám možnosť testovať a používať magnetické filtre VFFOTO, tak si ich neviem vynachváliť. Dnes by som chcel vyzdvihnúť predovšetkým dva z nich – prechodový filter a hlavne šedý filter ND2000, s ktorým fotím dlhé expozície. Univerzálnou výhodou magnetických filtrov VFFOTO je jednoznačné ľahká ovládateľnosť, čo ocenia fotografovia hlavne pri snímaní dlhých expozícií. Pri nich je totiž dôležité najprv zaostriť na daný objekt a potom nasadiť šedý filter. Kedysi pri šrubovacích filtroch, ktoré som používal, tak som na každú jednotlivú expozíciu musel pracne filter odšrubovať a zase potom našrubovať. Tu hrozilo, že si pohnem s ostrením. Toto teraz odpadá a filter jednoducho magneticky pripnete na univerálny držiak. A kvalita? Úžasná. Farby ostávajú zachované ako pri fotení bez filtrov, vôbec nie sú do červena, ako tomu častu u týchto filtrov býva. U prechodového filtra som zase tiež ocenil, ako sa s ním dá veľmi jednoducho otáčať a meniť miesto, Zase – nádherne kreslí farby a je jednoduchý na ovládanie. Oceňujem aj rýchlosť výrobcu prispôsobiť sa požiadavkám fotografov – upozornili sme, že magnety často nedržia a potom ich strácame. V podstate do pár dní bol problém vyriešený a magnety teraz fungujú veľmi dobre (niekedy, ak dám na seba dva filtre – napr. polarizačný a prechodový, tak držia až fest dobre, že ich nemôžem často rozdeliť). Podobne oceňujem, že firma reagovala aj na problém vinetácie u širokouhlých filtroch a promptne urobila váčšie držiaky, čím eliminovala práve tento nedostatok u širokoúhlych filtrov. Takže zhrniem výhody magnetických filtrov VFFOTO: Výborná kvalita výstupu farieb Jednoznačne ľahká ovládateľnosť a manipulácia Ľahká skladovateľnosť v obaloch Minimalizácia chvenia vplyvom vetra, keďže filter je umiestnený priamo na objektíve (na rozdiel napr. od filtrov Lee) Pripájam ukážky prác s prechodvým filtrom a hlavne s filtrom ND2000. Magnetický přechodový filtr VFFOTO Magnetický ND 2000x filtr VFFOTO Magnetický ND 2000x filtr VFFOTO Magnetický ND 2000x filtr VFFOTO Magnetický ND 2000x filtr VFFOTO Magnetický ND 2000x filtr VFFOTO Magnetický ND 2000x filtr VFFOTO  

Letní dovolená jsou fotografické žně. Poznáváme neznámá místa, nové zážitky i zajímavé lidi. A chceme si, kromě vzpomínek, odvézt ty nejhezčí fotografie. S čím musíte při dovolenkovém fotografování počítat? Že budete fotit při počasí jaké zrovna je a v čase, který většinou neovlivníte. Že kolem památek či v zajímavých místech nebudete sami, ale se zástupem dalších turistů. Že zpravidla nebudete fotit v ideálním světle. Zapomeňte na modrou či zlatou hodinku. Daleko častější bude ostré polední slunce. Tyhle věci moc neovlivníte. Ale to, zda vaše fotky budou skvělé, můžete velmi výrazně ovlivnit použitím správných fotografických filtrů. Kterých? Určitě  UV filtr . Proč? Protože chrání! Na optiku vašeho fotoaparátu na cestách číhá prach, špína, zrnka ostrého křemenného písku pláží a kapky sladké i slané vody. V horším případě i odletující kamínky. Kvalitní UV filtr má speciální povrchovou úpravu proti nečistotám, oproti čelní čočce objektivu se čistí nepoměrně snáze a jeho sklo je odolnější. A kdyby došlo na nejhorší (a ty odletující kamínky), filtr se vymění snáze a stojí výrazně méně než ten objektiv. (A jste-li členy Klubu VFFOTO , máte navíc opravu či výměnu filtru za polovic). Polarizační filtr . Proč? Protože jeho účinek dodatečně na fotkách prostě nenahradíte. Z modré oblohy vytáhne bílé mraky, projasní dálky a ubere odlesky z vody. Při fotografování v ostrém poledním slunci celkem výrazně sníží kontrast, takže na fotkách nebudete mít černočerné slité stíny. Navíc je lehce oteplující, díky polarizačnímu filtru nebudou mít polední fotky nepříjemný, studeně namodralý nádech. Prostě UV filtr na objektivu a polarizační v kapse (v ochranném pouzdře, samozřejmě) je naprostý základ. A podle potřeby ten polarizační filtr nasazovat.       ND filtry se určitě také mohou hodit. Ty slabší  ( ND 8x , například) pro portrét na přesvětlených plážích s nadbytkem slunce a bílým pískem. Kde pro fotografování na nízkou clonu (chcete přece hedvábně rozostřené pozadí, že?) se světelným objektivem vychází nereálně krátký čas. Silnější ND filtry  delším časem (stativ nutností!) krásně rozmáznou mraky v obloze či dodají na zajímavosti vodopádům a mořskému příboji. Jak silný ND si vybrat, to se můžete dočíst zde:  Jak určit potřebnou sílu ND filtru? Osvědčenou univerzální kombinací je dvojice ND 64x a ND 2000x . S jedním, druhým či oběma zvládnete prakticky všechny dlouhočasové situace. Extrémně silné ND filtry,  tedy ND 32 000x a ND 100000x jsou skvělé v extrémních situacích. V krajině dovolí i za slunce v pravé poledne rozmazat mraky expozicí v řádu desítek sekund. Navíc s nimi můžete kouzlit. Vadí vám dav obléhající památky? Vygumujte ho. Zámek Lednice, Náměstí Sv. Marka či kambodžské chrámy se nehnou, turisté prochází. A při dostatečně dlouhé expozici (v řádu několika minut) z fotky prostě zmizí. Mimochodem, pro tenhle trik je ideální zatažená obloha, kdy jsou časy doopravdy dlouhé.   Pro letní noci plné hvězd i noční města je fajn mít s sebou  Night Sky filtr . Proč? Protože vám z fotografií odstraní přemíru všudypřítomné žluti. Vyjímečně nemám na mysli rozkvetlou řepku, nýbrž žlutooranžový „světelný smog“ umělého osvětlení. Který se v noční krajině projevuje i desítky kilometrů od měst, snižuje kontrast a přidává zlutý závoj. Night Sky filtr tenhle opar odfiltruje, zvýší kontrast, ztmaví oblohu a zviditelní hvězdy. A můžete zkusit Night Sky filtr nasadit i za dne. O „modré hodince“ nebo ještě dřív, už při západu slunce. Krásně zvýrazní barvy červánků i pozápadovou růžovou „venušina pásu“. Nu a aby to rozhodování nebylo tak jednoznačné, můžete si navíc ještě vybrat mezi klasickými šroubovacími filtry nebo novinkou –  magnetickými filtry VFFOTO . U mne jasně vedou magnetické filtry bez šroubování. Přeji úžasnou (foto)dovolenou a skvělé snímky z ní. Jiří Skořepa

Správné vyvážení bílé (WB - white balancing) a přesná expozice je nutnost pro dobré fotografie s věrnými barvami. Ne vždy a všude funguje optimálně automatika. A pak je třeba sáhnout po chytřejším řešení. Například po krabičce filtru VFFOTO. Má spodní část z 18% šedého plastu a pomůže vám s nastavením expozice i vyvážením bílé.   Co je vyvážení bílé? Postup, jakým se fotoaparát nakalibruje tak, aby barvy při daném světle “viděl” a zachytil stejně jako lidské oči. Nejsnáze a přesně s pomocí 18% šedé plochy. Proč zrovna 18% šedá 18% šedá plocha je nejlevnější a nejjednodušší způsob, jak se dobrat "správné" expozice a současně i kalibrace bílé v dané scéně a při konkrétním osvětlení. Odráží právě takové množství z dopadajícího světla (18 %), s jakým počítá expozimetr digitálního fotoaparátu. Jak to funguje? Vyfotíte jednou referenční snímek scény i s 18% šedou plochou. Nebo změříte světlo od šedé plochy odražené. Jak pomůže krabička VFFOTO? Postup vyvážení bílé krok za krokem 1. Vyfoťte šedý spodek krabičky filtru VFFOTO tak, aby na něj dopadalo stejné světlo jaké osvětluje scénu. Pak foťte ostatní snímky podle svého (bez krabičky). 2. Snímek s krabičkou otevřete v počítači v editačním programu. Naberte kapátkem nástroje vyvážení bílé barvu z plochy šedé krabičky. 3. Nastavení vyvážení bílé si uložte a aplikujte na ostatní snímky dané scény. Hotovo, máte správné vyvážení bílé. alternativa: Uživatelské vyvážení bílé 1. Přidržte šedý spodek krabičky vpředu před objektivem tak, aby na něj dopadalo stejné světlo jaké osvětluje scénu. 2. Změřte uživatelské vyvážení bílé. (Jak? Najdete v manuálu k vašemu fotoaparátu.) Buď bodově (když to váš aparát umí) nebo držte krabičku tak blízko, aby vyplnila celé zorné pole. 3. Naměřené vyváženi bílé uložte. Hotovo, máte správné vyvážení bílé pro focení dané scény při aktuálním světle. Správná expozice Spodní šedou polovinu krabičky filtrů VFFOTO můžete použít k přesnému nastavení expozice.  Expozimetr digitálního fotoaparátu sám o sobě sice změří světlo od fotografované scény odražené. Počítá ale se scénou s průměrnou odrazivostí. Když je odrazivost scény větší nebo menší než průměr (černý pes ve sněhu; bílý narcis v tmavé hlíně záhonu, ...), bude expozice chybná. Spodní šedá část krabičky VFFOTO, umístěná ve scéně, má odrazivost průměrnou (odrazí 18% z dopadajícího světla). Když změříte expozici podle ní, bude správná. Postup určení správné expozice krok za krokem: 1. Spodní šedou stranu krabičky umístěte do scény tak, aby byla nasvícená stejným světlem a ve stejném úhlu jako hlavní motiv fotografie. 2. Změřte expozici (namáčknutím spouště do poloviny). U bodového měření v místě krabičky. Při měření se zvýrazněným středem nebo celoplošném musí být krabička tak blízko, aby šedá plocha vyplnila celé obrazové pole. 3. Naměřené hodnoty uzamkněte funkcí zamčení expozice. Nebo přepněte do manuálního režimu a nastavte ručně. 4. Fotografujte. Dokud se nezmění světlo ve scéně, bude expozice korektní. Otázky a odpovědi Proč je doporučené před měřením sloupnout spodní etiketu krabičky? Protože je lesklá a má jinou odrazivost než samotná matně šedá krabička, měření by nebylo přesné.

Chcete si od moře dovézt skvělé snímky? Dopomohou vám k nim správně vybrané filtry. Fotografování u moře má své zvláštnosti. Ať jde o prosluněný Jadran, šedomodrozelený Atlantik nebo studenější Balt. Co je dobré vědět? Intenzita slunečního záření je u moře, obzvlášť u jihoevropského nebo tropického, výrazně vyšší než v našich zeměpisných šířkách. Zároveň na vaši fototechniku číhá ostrý písek pláží v kombinaci se všudypřítomným větrem, sůl v mořské vodě a dílem i v mikrokrystalcích ve vzduchu. Na druhou stranu je moře neskutečně fotogenické a vyjet k němu bez fotoaparátu by byla věčná škoda. Přibalte si ale na cestu pár doplňků. Několik polyetylénových sáčků a gumiček a kotouček lepící pasky. Ochrání vám fotoaparát před ostrohranným pískem pláže v momentu, kdy zrovna nefotíte. A při fotografování příboje můžete sáček použít jako ochranu proti stříkající vodě. Stačí odstříhnout jeden cíp, otvorem protáhnout konec sluneční clony a okraje otvoru k cloně přichytit gumičkou či izolepou. UV filtr Bez něho na konci objektivu určitě k moři nevyrážejte. UV filtr poslouží jako ochrana proti abrazivnímu písku i nechtěnému cákanci mořské vody. Jeho sklo je odolnější, díky hydrofobním nanovrstvám nechytá špínu a snadno se čistí. A kdyby už doopravdy došlo na nejhorší a podření či zničení, i nejkvalitnější UV filtr stojí pořád několikanásobně méně než objektiv. Polarizační filtr vám krásně vybarví nebe nad pláží či ve středomořských městských uličkách. A trošku pomůže i zmírnit černočerné slité stíny uprostřed dne (já vím, v tu dobu je slunce vysoko, světlo ostré, bílé, nekreslí a fotograf fajnšmekr nefotí). Sebere opar při fotografování lodí, majáků či vzdálených pobřeží. A ztmaví hladinu pokud máte smůlu na bezvětří, kdy nudně klidné moře vypadá jako rozlitý flek rtuti. Natočte si obroučku do takové polohy, až vám stříbro na hladině téměř zmizí. Hned vypadá moře lépe, že? Jen ho, prosím, nenasazujte když fotíte velmi širokoúhlým objektivem, mohli byste mít v každém rohu snímku jinak tmavou oblohu. Nevypadá to hezky. Slabší ND filtr ( ND 8x  či  ND 16x ) vám dovolí fotit portréty krasných slečen a paní na plážích s odcloněným objektivem i při nadbytku (sub)tropického sluníčka a docílit tak krásný bokeh. Dík filtru nebudete omezeni nejkratším časem závěrky. Anebo, obzvlášť pro natáčení videa, sáhněte po  variabilním ND filtru . Tmavé  ND filtry Moře v pohybu je úžasně různorodé a vy si sami můžete zvolit jak má vypadat. Vlny, zmrazený či snově rozmlžený příboj na písku i pobřežních skaliskách. Potřebujete jen stativ, dálkovou spoušť (kabelovou, rádiovou) a ND filtr. Který? To si rozhodněte. S relativně  slabším tmavým filtrem (ND 64x)  si pro rozmazanou vodu vystačíte ráno před východem slunce, v podvečer po západu slunce a v podmračených dnech. V jasném dnu vám prodlouží expozici jen o trochu... voda bude v pohybu, ale ještě se zřetelnou strukturou. Silnější tmavé ND filtry ( ND 2000x ,  ND 1000x ) využijete pro zajímavé rozmáznutí vody i mraků ráno a v časném dopoledni či pozdním odpoledni. A pro doopravdy rozmlženou vodu v pravé poledne jsou tu obzvlášť tmavé ND filtry – ND 8000x , ND 32000x  nebo dokonce  ND 100000x . Mimochodem, využijete je i k rozmlžení procházejících turistů. Při několikaminutové expozici prostě zmizí. A nejlepší denní doba? Pokud vám nevadí vstávat časně, východ slunce nad mořem je krásný zážitek. Pláže bývají liduprázdné, zlatavě načervenalé ranní světlo ozáří slunečníky, domky, střechy i pobřežní skály. A fotograf si blaženě užívá modré a poté zlaté časy o „modré“ a „zlaté“ hodince. Na závěr dvě varování: Dejte si velký pozor kam, jak a na co stavíte stativ.  Platí známé rčení „Tak dlouho se k moři se stativem chodí, až se doň nechtěně jednou shodí!“ A pamatujte:  „Sůl je nad zlato…“ Ve slanečkovi určitě. U filtrů, objektivů a ostatní fototechniky nikoliv. Z objektivů a filtrů se každou, i sebemenší, kapičku mořské vody snažte ihned odstranit. Protože když ji necháte čtvrthodinku působit, sůl z vody „vyžere“ antireflexní vrstvy a filtr nenávratně poškodí. Když je to jen kapka, buď ji jednoduše sklepněte nebo sfoukněte z filtru (máte-li filtr opatřený hydrofobními nanovrstvami, jde to téměř samo). Anebo opatrně odsajte kapesníčkem či jiným savým materiálem. Případné stopy na skle dočistěte izopropylem. Když je slané vody víc než jenom kapka, volte menší zlo. Filtr důkladně umyjte sladkou vodou a následně oklepejte a ofoukejte balónkem . Případné stopy kapek vyčistíte čisticí kapalinou na filtry ,  mikrovláknovou utěrkou  anebo  Lenspenem . Přeji skvělé snímky od studených i teplých moří… Jiří Skořepa

Polarizační filtr je nejdůležitějším a nenahraditelným sklíčkem ve výbavě fotografa přírody. Zvýrazní barvy, vytáhne oblaka a odstraní odlesky z rostlin i vody. Ale nechá se  polarizační filtr  využít ještě jinak? Kvalitní cirkulární polarizační filtr určitě udělá skvělou službu. Jde vůbec chtít ještě víc? Ano, jde. Jde kombinovat  cirkulární polarizační filtr  a filtr Night Sky . Tato možnost pro fotografy přírody či krajiny přibyla od počátku roku 2019: Co získáte? Jiné, netradiční a zajímavé podání barev přírody. Běžné dnešní polarizační filtry jsou téměř všechny slabě oteplující. Night Sky filtr používá speciální didymiové sklo, které barevný posun kompenzuje. A to zajímavým způsobem: Ubírá selektivně víc žluté až oranžové části spektra a mírně zvýrazňuje červenou a zelenou složku. Výsledné barevné podání se tak víc blíží vnímání přírody lidským okem. Záleží i na míře účinku filtru. Kde je polarizovaného světla méně, jeví se uvedená dvojkombinace filtrů jako slabě ochlazující. S rostoucí účinností se ochlazení zmenšuje a filtr se chová téměř jako barevně neutrální. Takže: Kdy sáhnout po kombinaci CPL a Night Sky, kdy po samotném Night Sky filtru a kdy po samotném CPL?   Samotný Night Sky filtr Hodí se primárně pro fotografování noční oblohy či krajiny pod hvězdami, kde odfiltruje žlutooranžový světelný smog, v českých krajích takřka všudypřítomný.   Samotný cirkulární polarizační filtr (CPL filtr) Vytáhne z oblohy oblaka, odstraní vzdušný závoj u snímků vzdálenějších krajin, nasytí barvy, umožní vidět pod vodu, sebere odlesky na lesklých listech rostlin či stromů… A kombinace Night Sky a CPL ? Zvýrazní zelenou a červenou barvu (což se v přírodě takřka vždycky hodí), přičemž bílá zůstane bílá, bez nažloutlého nádechu. Pro krajináře je zajímavý například o „modré hodince“, kdy buď samotný Night Sky filtr anebo kombinace s CPL krásně zvýrazní v obloze červánky či narůžovělý „Venušin pás“. Velmi zjednodušeně lze říci, že dvojkombinaci CPL s Night sky filtrem ocení spíš fotograf, který už umí s polarizačními filtry pracovat, zná jejich vlastnosti a způsob používání. Prakticky lze CPL a Night Sky filtr zkombinovat buď ve šroubovací, nebo v magnetické verzi. Účinkovat budou podobně, s magnetickými filtry je ovšem daleko snazší a pohodlnější práce. Pro koho a kdy Night Sky filtr, polarizační filtr anebo kombinaci obou? Jsem začátečník a vybírám si první polarizační filtr. Sáhněte raději po polarizačním filtru VFFOTO, je univerzálnější. Jsem fotograf zvířat/ptáků, fotím obvykle ráno či v podvečer o „zlaté“ hodince. Volte spíš samotný polarizační filtr VFFOTO, nabídne vám teplejší barvy. Jsem fotograf rostlin, zeleně a květin Dvojkombinace Night Sky a polarizační filtr je pro vás jako dělaná. Bude skvělá obzvlášť v bočním světle, zvýrazní barvy a sebere nežádoucí odlesky z listů i květů. Jsem fotograf motýlů, brouků, vážek, detailů i makrosvěta. Dvojkombinace Night Sky a polarizační filtr vám zmírní nežádoucí odlesky, nasytí barvy a vylepší celkové vyznění snímků Jsem fotograf krajiny ve všech ročních obdobích. Všeobecně víc využijete polarizační filtr VFFOTO. Hodí se ale mít s sebou i Night Sky filtr, umí skvěle třeba podvečerní červánky Jsem fotograf krajiny a líbí se mi obzvášť fotografovat na podzim. Oceníte krásné a výrazné barvy podzimu, pořízené díky  dvojkombinaci Night Sky a polarizačního filtru. Jsem svatební fotograf či fotograf portrétů, polarizační filtr chci ke zmírnění přepalů na pleťovce. Určitě bude vhodnější jen klasický polarizační filtr VFFOTO, lehké oteplení barev působí příjemněji.

Krajinářské fotografování  na sklonku dne v době před a po západu slunce má své osobité kouzlo. Stíny jsou dlouhé a velice plasticky modelují terén. Světlo je měkké, nazlátlé a krásně kreslí. Ne nadarmo je „zlatá hodinka“ („golden hour“) před západem slunce a „modrá hodinka“ („blue hour“) mezi západem slunce a úplným setměním u fotografů jednou z nejoblíbenějších částí dne. I pro podvečerní dlouhé expozice se v praxi hodí pár šikovných triků. Prozradím vám některé z nich. Na úvod trochu meteorologie aneb mraky jsou třešničkou na dortu. Třešničkou, která sice nedělá celý dort - ale vhodně použitá umí výsledný dojem umocnit. Oblačnost, je - li roztrhaná na jednotlivé výrazně ohraničené obláčky (takové ty „Simpsonovské“), které navíc svižně putují po obloze, dává ideální podmínky pro efektně mázlou oblohu. Stačí nasadit silný neutrální (ND) filtr, hodně zaclonit, případně i snížit ISO. Pokud se dostanete k expozičnímu času alespoň kolem 30 sekund, je vyhráno. Pozor, neplatí, že čím déle, tím lépe. Příliš dlouhý expoziční čas a zároveň větší rychlost pohybu mraků vytvoří místo efektních rozmáznutých pruhů málo kontrastní a pro oko nezajímavý závoj. Nejefektnější snímky se stopami mraků získáte v případě, když se oblaka pohybují směrem od hlavního motivu nebo k němu. Delší čas vytvoří atraktivní, vějířovitě se rozbíhající pásy. Jemná a vysoká oblačnost (omlouvám se za toto ne zcela odborné označení, ale jako fotograf se na oblohu dívám jinak nežli ryzí meteorolog) zahrnuje cirrus, cirrostratus či altostratus. Zjednodušeně jsou cirry jemné bílé obláčky řasovitého či vláknitého vzhledu, cirrostraty pak mraky stále jemné ale plošně větší a kompaktnější. Slunce skrze takovou oblačnost prosvítá a předměty na zemi vrhají poznatelné stíny. Altostratus je oblačnost, pokrývající buď celou nebo alespoň podstatnou část oblohy. Obrysy slunce jsou alespoň částečně ropoznatelné a předměty na zemi nevrhají stíny. Jemná oblačnost se obvykle výraznějším rozmáznutím neprojeví na snímcích s ND filtry, ale má zásadní význam pro zajímavé vybarvení oblohy. Zejména cirry a cirrostraty se před západem slunce barví z bělavé do žluté až oranžové. Po západu se barva postupně mění ze žlutavých tónů k růžovým, pak červeným až po šedou. Kromě oblačnosti mají pro hezké barvy večerního či ranního nebe význam i jemné prachové částice v atmosféře. Pokud se zvýší jejich množství (dálkový přenos písečného prachu ze Sahary či popela po silném výbuchu některé sopky), jsou východy a západy slunce výrazně pestřejší. A co když na obloze nejsou vůbec žádné mraky? I pak má smysl fotografovat, ale je třeba víc přemýšlet nad kompozicí, pohrát si s popředím a oblohu nechat jako doplněk. A vydržet, protože i „vymetená“ obloha se po západu slunce může pěkně vybarvit. Něco výrazného jako hlavní motiv. Večerní světlo a mraky na obloze použijte jako kulisu, jež dá hlavnímu motivu vyniknout. Ať už jde o stavbu, kopec, solitérní strom v krajině nebo jen skupinku balvanů. Můžete využít zajímavé tmavé siluety v protisvětle stejně jako barev v dopadajícím nebo zvýraznění struktur v bočním světle. Bez stativu to nepůjde. Udržet delší časy z ruky prostě nejde, stativ je nutností. Vyhoví jakýkoliv pevný a s dostatečnou nosností. Takže zapomeňte na poloplastové obludky z marketů, přidávané jako bonus k nákupu či inzerované coby výhodná cenová nabídka. Ke cti přijde něco stabilního - a klidně to může být letitý bazarový stativ či půdní nález ze staré dobré kinofilmové éry. Důležité připomenutí: Máte-li stabilizovaný objektiv, při fotografování ze stativu stabilizaci VYPNĚTE!!! (Jinak riskujete neostré snímky). Kabelová spoušť je také třeba. Je téměř nezbytností. Nejde jen o exponování bez roztřesení aparátu. Mnoho dnešních digitálních fotoaparátů neumí exponovat delším časem, než je 30 sekund jinak, nežli s použitím kabelové spouště. Trh nabízí nepřeberné množství výrobků jak v tuzemsku, tak za pár desetikorun přímo z Asie (eBay, AliExpress...). Pozor je třeba dát jen na konektor - tak aby byl shodný se zdířkou na vašem fotoaparátu. Je výhodnější kabelová spoušť, která má zvlášť tělo a zvlášť ( připojený přes třípólový jack) propojovací kablík do fotoaparátu. Jednak je kablík nejnamáhanější částí (kroucení, lámání) a když začne zlobit, měníte jen ten, ne celou spoušť. Druhak pokud časem náhodou změníte značku fotoaparátu, opět měníte jen kablík za jiný s koncovkou jiného systému. Hodí se kabelová spoušť s napájením na mikrotužkové AAA články, odpadne vám shánění jiných, ne vždy levných či dostupných baterií. Pro focení delších expozic je podstatný režim „bulb“, kdy prvním stiskem začnete exponovat, dalším expozici ukončíte. U jednoduchých kabelových spouští musíte v mezidobí tlačítko držet stisknuté po celou dobu expozice. Případně vám dovolí posunutím stisk zaaretovat. Lepší výrobky reagují na první a druhé stisknutí a v mezičase není třeba tlačítko držet. Optimální jsou kabelové spouště vybavené displejem a odpočtem času, které po nastavené době expozici samy ukončí, nemusíte hlídat hodinky. Ostření je dobré řešit manuálně. Při dlouhých expozicích ubírají ND filtry tolik světla, že se autofokus nemusí chytat. Doporučuji použít režim živého náhledu a ostřit na disleji, ideálně s co největším přiblížením. Je-li displej příliš tmavý, můžete zkusit (dočasně, jen pro zaostření) nastavit korekci expozice do plusu, případně výrazně zvýšit ISO. Po zaostření nezapomeňte hodnoty vrátit na původní nastavení. Když to nepůjde jinak, nechá se zaostřit bez filtru a ten našroubovat až následně. Pozor ale na nechtěné rozhození ostření při šroubování. Tady jsou jednoznačně ve výhodě majitelé magnetických filtrů, které po zaostření postačí jen přiložit k adaptéru na konci objektivu. A drží bez šroubování. Vyvážení bílé chce trochu experimentovat aneb nic není úplně jednoduché. Automatické vyvážení bílé nemusí navečer dávat nejlepší výsledky. Prostě při expozici 10 či 20 s je už pro správnou funkci AWB světlo příliš slabé. Pak je na místě vyzkoušet ruční nastavení. Západ slunce mívá barevnou teplotu okolo 3000–4000 K, což je rozdíl oproti běžnému slunečnímu světlu v poledne, s hodnotou 5000–6000 K. Je to proto, že modré složky slunečního světla pohlcují jemné částice rozptýlené v ovzduší. Ráno a navečer je slunce nízko, jeho světlo tedy prochází atmosférou po výrazně delší dráze (nebo, jinak řečeno, silnější vrstvou). Modrá složka světla je víc pohlcena, k nám se dostává větší podíl teplejších odstínů a proto se západ slunce jeví oranžový až červený. Při přímém fotografování zapadajícího slunce asi fajn, mozek si řekne, že takhle červeně přece romantické západy slunce vypadají. Pokud ovšem fotíme při podvečerním bočním světle nebo po světle, může být barva nasvětlených objektů až citelně nepřirozená - a to ji ještě mohou posunout použité filtry. Ideální ND filtr by měl být naprosto neutrální čili snížit množství procházejícího světla u všech vlnových délek spektra stejně. A tedy zachovat věrně barvy. Jak je obvyklé, v životě jako ve fotografii, nic není ideální. Možnosti technologie prostě nejsou tak daleko, aby ND filtry byly opravdu neutrální. Zejména u silných ND filtrů (ND1000x a víc) je třeba se znatelným barevným posunem počítat – a snaha výrobců je, aby byl co nejmenší. Pro představu: Prvá generace ND 1000x VFFOTO měla barevný posun o 2000 K, druhá přibližně 600 K ( označená jako MC ) a současný ND filtr 1000x Golden a Premium série je okolo 400 K. Filtr ND 2000x VFFOTO je pak malý zázrak na samé hraně dnes možného: S barevným posunem zhruba 600 K (do tepla) má parametry, které u konkurenčních světových výrobců jakžtakž dosahují profesionální ND 1000x, tedy o 1EV slabší filtry. U ještě silnějších ND filtrů VFFOTO (ND 8000x, 32000x, 100000x) se daří barevný posun držet na 600 K. Co to znamená v praxi? Mé silné neutrální šedé filtry VFFOTO mají barevný posun do teplých odstínů, dle konkrétní síly ND faktoru o 400 - 600 K. Znám tuhle hodnotu pro každý svůj filtr, upravím tedy barevnou teplotu dle aktuálního použitého. Chci-li fotografovat při západu slunce zámek Hluboká a nemít jeho fasádu příliš výrazně žlutooranžovou (hlava ví, že Hluboká je reálně světlounce šedobílá), přidám ve vyvážení bílé studenější tóny a tedy ze zkušenosti hodnotu nastavím na 5000 K či 5200 K. Obvykle je výsledek vyhovující, jemné odchylky se doladí v editoru. Zámek Hluboká v podvečerním světle  - foto © Jiří Skořepa, www.skorepa-photo.com Upozorňuji, že je opravdu třeba své filtry znát. CPL bývají v naprosté většině případů mírně oteplující – ale neplatí to bez výjimky vždy. U ND filtrů některé posunují barvu do teplejších odstínů, jiné naopak do chladnějších. Korekce v nesprávném směru situaci jen zhorší. Solidní výrobci filtrů informace o barevném posunu uvádí. Nedisponuje-li váš fotoaparát nastavením barevné teploty v Kelvinech, zbývá ještě možnost využít přednastavených voleb. Předvolba „mráček“, určená pro oblačné či zamlžené dny, počítá s barevnou teplotou asi 6000 K. Obloha bez přímého slunce má víc modré složky světla, což aparát u snímku koriguje přidáním teplých barev. „Stín“ taktéž, ale s teplotou 7000 K (do stínu se přímé sluneční světlo vůbec nedostane, je v něm nadbytek modrého světla z oblohy), aparát do snímku teplé tóny přidá výrazněji. U předvolby denní světlo („sluníčko“) se počítá s barevnou teplotou kolem 5200 K a aparát pro přirozený vzhled snímku naopak přidává modré, studenější odstíny. Aby to nebylo tak snadné: Barva světla se na konci dne celkem rychle mění. Od velmi teplých odstínů v době, kdy se slunce blíží k obzoru přejde během krátké doby ke studeným barvám soumraku. Při delších (několikaminutových) expozicích je i toto dobré mít na paměti. Délka expozice a jak ji určit. Většina fotoaparátů neumí změřit v režimu priority clony delší expoziční čas než 30s. Pro dlouhé expozice je tedy třeba přepnout do manuálního režimu a délku expozice nastavit ručně. Ale jakou expozici? Jednou z možností je změřit expoziční čas bez nasazeného ND filtru a podle tabulek najít čas pro daný ND filtr. Totéž nabízí některé aplikace pro chytré mobilní telefony. Další možností je, v režimu priority clony, zcela odclonit objektiv, což obvykle na změření expozice stačí (čas se dostane pod 30 s). Pak znovu přivírat clonu s tím, že přivření o jedno clonové číslo ( v řadě 2,8–4–5,6–8–11–16–22–…) znamená prodloužení času na dvojnásobek. Nemusíte být extra přesní, při několikaminutových expozicích už odchylka v čase o 10 či 20 s nehraje velkou roli. A vězte, že po západu slunce světla opravdu rychle ubývá - při několikaminutové expozici s tím počítejte. Pozor u nasvícených objektů či pouličních lamp. Tyto zdroje světla jsou natolik kontrastní, že se v nich alespoň bodovým přepalům v podstatě nelze vyhnout. Částečně si pomůžete fotografováním za brzkého soumraku, kdy je ještě dost světla a celkový kontrast menší. Když jde o jediný zdroj světla, lze si také pomoci i tak, že jej po část expozičního času zakryjete vhodnou maskou (pomůže i prst), drženou co nejblíž přední čočce objektivu. Filtry aneb to nejlepší nakonec. Při krajinářském fotografování na konci dne jsou téměř nezbytností neutrální šedé (ND) filtry a dále polarizační filtr. Neutrální šedé filtry čili  ND filtry . Dovolí prodloužit expoziční čas tak, aby umožnil rozmazání pohybujících se mraků. Pro fotografování na konci dne je ideální mít několik ND filtrů různé hustoty. Před západem slunce se uplatní spíš velmi tmavý filtr  ND 2000x , případně i extrémně tmavý  ND 32000x . Po západu slunce světla rychle ubývá a ke slovu přijdou slabší filtry ... ND 64x či ND16x. Pokud si plánujete ND filtry teprve pořídit, osobně za dobrou kombinaci pro začátek pokládám ND 2000x a ND 64x. S těmito dvěma filtry se dá zvládnout fotografování většiny krajinářských dlouhých expozic. Z praktického hlediska je výhodné nekupovat filtr pro každý průměr vašeho objektivu (leze to do peněz - kvalitní filtry prostě nemohou být levné) ale sjednotit objektivy na jeden univerzální průměr pomocí redukčních kroužků. Zjistěte víc o ND filtrech Polarizační filtr . Zcela zásadním způsobem zvýrazní mraky na obloze, vítaným vedlejším efektem je vyšší sytost barev. Jen pro připomenutí: Míra účinku polarizačního filtru se mění při jeho otáčení v obroučce. Efekt je navíc nejsilnější ve směru kolmém na směr dopadajícího slunečního světla, zatímco v protisvětle nebo po světle je účinek slabý. Více filtrů na sebe? V případě dlouhých expozic se může hodit. Polarizační filtr mraky zvýrazní a ND filtr je zajímavě rozmaže. Pro minimalizaci nežádoucích jevů doporučuji: -Použít filtry s co nejnižší obroučkou, aby se omezilo riziko vinětace. -Pro širokoúhlé a ultraširokoúhlé objektivy je vhodné, kvůli vinětaci, používat redukční kroužek a filtry o větším průměru než závit na objektivu. Více se můžete dočíst v článcích  Redukce pro fotofiltry. Jaké, k čemu, kdy a jak a  Magnetický filtr na velmi širokoúhlý objektiv? Pro zajímavost: Z dvojice snímků horní byl vyfotografován pouze s nasazeným polarizačním filtrem. Čas 1,3s (Sony Alpha 7, objektiv PC Nikkor 28/3,5, ISO 100, f/8). Spodní snímek byl vyfotografován s kombinací polarizační + ND16x filtr. Čas 55s, ostatní parametry stejné (Sony Alpha 7, objektiv PC Nikkor 28/3,5, ISO 100, f/8). Vyvážení bílé bylo nastaveno manuálně na hodnotu 5200K a představuje akceptovatelný kompromis: Pozápadové světlo večerního soumraku má nadbytek modré složky a zasloužilo by si tedy korigovat posunem do teplejších tónů. Ovšem zámek je nasvícený žlutými výbojkami, které by při takové korekci měly místo žlutooranžové barvu až červenou. A jak známo, červené lucerny bývají na domech se zcela jiným určením ;-) U ultraširokoúhlých objektivů se vinětaci lze vyhnout buď používáním magnetických step-up ringů a větších filtrů . Nebo používáním čtvercových plochých 100mm nebo 150mm filtrů do držáku. Při koupi plochých filtrů je ale třeba počítat s neskladností a také vyšší cenou samotných filtrů i jejich držáku. Který by navíc měl mít utěsnění proti vnikání parazitního světla. Pokud fotíte dlouhou expozicí ve výrazném protisvětle, doporučuji zůstat jen u ND filtru a nepoužívat k němu polarizační. Efekt polarizace bude minimální, zato výrazně vzroste riziko nežádoucích odlesků. Z praxe se také příliš neosvědčily vzájemné kombinace polarizačního filtru se silnějšími ND filtry (ND 8000x, 32000x, 100000x). Přeji pro praktické vyzkoušení dobré a ještě lepší světlo, rychlé výrazné mraky a z toho všeho skvělé (dlouze exponované) fotky :-)       Jiří Skořepa

Začíná jaro - a každý vyráží do rozkvétající přírody. A téměř každý s fotoaparátem.  Internet plní desítky a stovky stejných fotek konikleců, sasanek a hlaváčků. Přitom k originálnímu a netuctovému snímku stačí znát pár chytrých triků. A hned vaše fotka bude jiná a zaujme. Nemusíte mít drahou profesionální techniku. Parádní snímek uděláte klidně i s deset let starým levným kompaktíkem. Chytré triky? Tady jsou: Přivstaňte si.  Ráno se kolem květin nebudou producírovat davy. Nanejvýš pár stejných nadšenců jako vy.  Světlo před východem slunce je studeně namodralé a krásně zachytí jemné barvy. Když vyjde slunce, je světlo teple zlatooranžové, dělá parádní dlouhé stíny a zajímavě zdůrazní tvary. Totéž navečer, ale obdivovatelů květin mohou být zástupy. Ráno je prostě šikovnější. Využijte rosu nebo jinovatku. Orosené květiny jsou krásně svěží a už samy o sobě dvakrát hezčí.  Nasaďte polarizační filtr . Sebere ošklivé odlesky a dodá rostlinám sytější barvy (a nezapomeňte ho správně natočit). Tajný tip: Když chcete doopravdy skvělé barvy rostli, můžete polarizák zkombinovat s  Night Sky filtrem . Využijte protisvětlo. Poloprůsvitné květy sasanky nebo chloupky na koniklecích jsou, při nízkém slunci, prostě neodolatelné. Nechcete přitom přijít o barvy? Použijte v protisvětle malou odraznou desku (“odrazku”), pošlete z ní do tmavých míst na rostlině “prasátko”, projasníte stíny. Nouzově poslouží i staniol z čokolády nebo kosmetické zrcátko z dámské kabelky. Lepší je odrazka ze stříbřitého vnitřku rozříznuté a vymyté krabice od mléka. Pro častější použití má smysl mít malou skládací odrazku přímo pro fotografy vyráběnou.   Nefoťte shora, foťte od země. Koukejte se rostlině “z očí do prašníků”. Pozadí za rostlinou bude tím pádem dál a krásně rozmazané. I s levným nesvětelným objektivem amatérského aparátu docílíte totéž co profík s drahou technikou. Tedy pokud bude pozadí dost daleko.  Nefoťte žluté kytky v poledne a na slunci. Vyšly by vám ošklivě přepálené květy a černočerné stíny. Když jste si nepřivstali, pa aspoň počkejte až slunko zaleze za mrak. Barvy budou hezčí a stíny míň tmavé. Využijte vodu jako netradiční pozadí. Bledule na břehu potůčku a za nimi hladina. Voda bude ještě snovější když ji rozmáznete delším expozičním časem s pomocí ND filtru . Klidně cloňte víc aby bledulka byla perfektně ostrá, voda v pozadí se rozmaže pohybem. Jen foťte ze stativu a rostlinu nesmí rozkývat větřík Nedávejte květinu úplně na střed fotky. Před nejnápadnějším květem ponechte víc prostoru. Jděte blíž.  Jste už blízko? Tak ještě jeden krok. Tak, aby ta sasanka byla ještě větší a ještě hezčí. Přitmavte oblohu. Když fotíte květinu na pozadí oblohy a máte  přechodový filtr , tak s ním tu oblohu ztmavte. Snížíte kontrast, rostlina nebude tak tmavá. Foťte i v ošklivém počasí. Mezi přeháňkami nebo za lehkého deště, schovaní pod deštníkem. Vy jste v suchu a vodní kapky vám květiny pěkně přizdobí. Barvy osvěží a nehezké odlesky ubere polarizační filtr .   Foťte “obyčejné” květiny. Za konikleci nebo bledulkami se cestuje daleko. Sasanky rostou na kraji každého lesa, sedmikrásky v kdejakém trávníku. Na kráse jim to neubírá.    Přeji parádní světlo a skvělé snímky jarních květin.   A pokud vás kytičkářské fotografování zajímá víc a detailněji, můžete si  pořídit e-knihu věnovanou fotografování rostlin a květin .   Jiří Skořepa Prstnatec bezový  – Bílé Karpaty Vstavač nachový  – jižní Morava Sasanka hajní  – jižní Čechy Koniklec jarní  – jižní Čechy Bledule jarní  – Vysočina Bika ladní  – jižní Čechy Šafrán bělokvětý  – Vysočina Prstnatec bezový  – jižní Morava Vstavač kukačka  – jižní Čechy

Přemýšlejte předem… Na jakém objektivu je ještě možné fotografické filtry používat a kdy už ne? Myslet před nákupem je levnější než hledat dodatečně řešení pro již koupený objektiv.    Stručné shrnutí:  Ohnisko objektivu kratší než 14 mm (ff)? Filtry NE. Objektiv nemá vpředu závit pro filtr? Filtry NE. Objektiv od 14 mm ohniska (ff)? UV, ND, Night Sky filtr ANO.  Polarizační a ohnisko kratší než 30 mm (ff)? NĚKDY Polarizační filtr a ohnisko delší než 30 mm (ff)? ANO. Variabilní ND filtr a ohnisko kratší než 30 mm(ff) ? NE. Variabilní ND filtr k filmováni a ohnisko 30 mm, lépe 35 mm (ff) a víc? ANO.   K napsání tohoto článku mne inspirovalo povícero dotazů jaké filtry nabídneme pro ten či onen objektiv. Někdy totiž přijatelné řešení prostě najít nešlo.  Pojďme se tedy podívat kde leží hranice možného.   Běžné UV , ND a Night Sky fotofiltry Platí (s výjimkou filtrů polarizačních a variabilních - o těch dále), že jdou používat na objektivu s ohniskem 14 mm či delším . Míněno pro fullframe snímač. Pokud máte fotoaparát se snímačem menším, platí pro vás ekvivalent fullframe, čili ohnisko objektivu vynásobené crop faktorem. A objektiv musí mít přední závit. Jestliže chybí, už to je znamením, že výrobce s užitím běžných filtrů nepočítá.  Někdy bývá možné filtry na ultraširoký objektiv nasadit přes dodatečně montované adaptéry (nebývají z nejlevnějších a většinou používají velmi velké a velmi drahé filtry). Jiné možné řešení jsou „zadní“ filtry, vkládané za poslední optický člen objektivu. Řešení možné, filtry obvykle speciální a za speciální cenu. Používají se vesměs u krátkých ohnisek. U teleobjektivů je možné se setkat s „drop-in” filtry. Vkládají se, obvykle výřezem v tubusu objektivu, dovnitř mezi členy optické soustavy.  Společnou nevýhodou zadních a drop-in filtrů je to, že nikterak nechrání přední čočku objektivu proti špíně, vodě či poškození.   U objektivů s filtrovým závitem a ohniskem 14 mm či delším řešení existuje. Někdy je ovšem, kvůli možné vinětaci, lépe použít redukční kroužek a filtry o větším průměru. Když si nejste jisti, kontaktujte nás e-mailem nebo přes chat na www.vffoto.com, pomůžeme vám vybrat nejvhodnější řešení právě pro vás.    Polarizační filtr Specialitou jsou polarizační filtr a variabilní ND filtr (což jsou kostrukčně taktéž dva polarizační filtry, ve společném rámečku). U nich využití na širším ohnisku brání jev zvaný nestejnoměrná polarizace. Oč jde? Účinek polarizačního filtru se zeslabuje či zesiluje v závislosti na poloze fotoaparátu vůči směru dopadajícího denního světla. Nejsilnější je v pravém úhlu na něj, nejslabší až žádný, když fotíte proti světlu anebo po světle. A teď si představte co to znamená na, řekněme, 20 mm objektivu s úhlem záběru horizontálně 84°. Zejména pokud máte v záběru i kus oblohy. Míra účinku polarizačního filtru bude v různých místech obrazového pole velmi odlišná. A protože jde o téměř pravý úhel, bude účinek v jednom rohu takřka nulový a v druhém maximální. Výsledkem je ukázková nestejnoměrná polarizace: V jednom horním rohu snímku máte oblohu modrou až do černa, v druhém téměř čistě bílou. A vypadá to mimořádně ohyzdně a dost dobře nejde opravit ani v editoru. Ještě u ohniska 28 mm (ff) je zorný úhel (horizontálně) 65,5°. Víceméně bezproblémový je polarizační filtr od ohniska 30 mm, raději spíš od 35 mm (ff) výše. V rozsahu ohnisek 24–30 mm může a nemusí nastat problém při scéně zahrnující i část oblohy. A není dobré filtr nastavovat do polohy nejsilnějšího účinku Pod 24 mm má smysl CPL v krajinářské fotografii a při záběrech „na šířku“ nasazovat tam, kde obloha v záběru buď vůbec není, anebo má ve scéně jen doplňkovou roli. Třeba při fotografování vody a vodopádů, městských ulic, památek a architektury nebo v přírodě u rostlin s lesklými listy. Při vertikálním fotografování („na výšku“) s polarizačním filtrem problém nebývá ani na kratším ohnisku.   Variabilní ND filtr Variabilní ND filtr je obecně doporučený pro natáčení videa, případně pro fotografování s užitím snímků pro web, tisk menších rozměrů, sociální sítě…  jako náhrada slabších ND filtrů (ND 64x či méně). Nelze jím nahradit silnější ND filtry (nad ND 512×). Jakýkoli variabilní filtr, bez ohledu na výrobce či značku, se nehodí na širokoúhlý objektiv, zhruba pod 35 mm fullframe nebo ekvivalent fullframe. Fyzicky jde nasadit na jakýkoli objektiv od zhruba 17 mm ohniska výš aniž by docházelo k vinětaci rámečku. Přesto jako limitní rozumné nejkratší ohnisko doporučujeme 35 mm, zcela na hraně pak 30 mm. Ještě kratší ohnisko znamená velký risk znehodnocení obrazu nestejnoměrnou polarizací.  Nestejnoměrná polarizace se projeví nehezkými a nápadnými tmavšími partiemi ve snímku (pověstný „polarizační kříž“), kterých se nejde nikterak zbavit. A to nejen při natočení do polohy maximálního účinku, nýbrž i v nastavení daleko slabším. Zrada, stejně jako u polarizačního filtru, je přímo ve fyzikální podstatě účinku, bez ohledu na značku či výrobce.  Variabilní filtr s větším rozsahem zatmavení než cca 5 EV znamená už přílišný kompromis v optické kvalitě. Byť s papírově úžasným rozsahem, například ND 2×–400×, v praxi nepoužitelné. A to nejen v krajních hodnotách, nýbrž v podstatě v celém rozsahu. (znehodnocení tmavým „polarizačním křížem“).   Viz ukázka „polarizačního kříže“ níže, variabilní filtr ND 2–400×, nastavený na maximální účinek, na objektivu 28 mm (ff) a bez úprav.

10. června 2021 nás kolem poledne čeká zajímavá nebeská podívaná, částečné zatmění slunce. Událost, kterou lze nejen pozorovat, ale též fotit. Jak na to? Čtěte dál. Zatmění nastává když Měsíc vstoupí mezi Zemi a Slunce, takže Slunce částečně nebo zcela zakryje. 10. června 2021 se Měsíc dotkne slunečního kotouče zhruba v 11:42 SELČ. Maximální fáze zatmění nastane ve 12:37 a zatmění skončí ve 13:35. Bude tedy trvat necelé dvě hodiny. Časové údaje platí pro Prahu, v jiných místech ČR se časy mohou o něco lišit. Chcete zatmění Slunce vidět a fotografovat? Varování úvodem: Chraňte jak vaše oči, tak snímač digitálního fotoaparátu. Slunce je, dokonce i při částečném zatmění, stále velice silný zdroj viditelného světla i UV a IR záření. Zrak ochráníte buď pozorováním slunce přes speciální fólii, přímo k tomu určenou, nebo alespoň přes tmavé svářečské sklo. Běžné tmavě sluneční brýle nestačí. Pozor na průhledové hledáčky fotoaparátů. Dívat se přes ně do slunce bez ochrany, není dobrý nápad. Snímač digitálního fotoaparátu ochrání silný ND filtr před objektivem. Můžete použít specializované astro ND filtry (např. UHB-RS ND Filter D5.2V D8U D9H, za odpovídající a nikoli nízkou cenu) anebo mnohem levnější a dostupnější fotografický ND filtr. Rozumné minimum v tmavosti je nejméně ND 1000× , lépe ND 2000× , ND 8000× nebo ND 32000× . Nahradit ND filtr svářečským sklem nezkoušejte, výsledek bude bídný kvůli nepředvídatelným posunům barev. Fotoaparát a objektiv Můžete využít jak kompakt s ultrazoomem, tak zrcadlovku nebo bezzrcadlovku. U objektivu platí: čím delší ohnisko, tím lépe. Rozumné minimum k tomu, abyste slunce místo jasné tečky zachytili jako kotouček - nakousnutý -, začíná někde u 300 mm ohniska na fullframe. S menším snímačem na tom budete lépe. Jak na focení prakticky? Aparát mějte na stativu a k exponování používejte dálkovou spoušť. Nebo, nouzově, samospoušť. ISO nastavte na základní (nativní) hodnotu. Obvykle to bývá ISO 100 nebo 200, u moderních aparátů třeba jen ISO 64. Vyvážení bílé nechte na automatice. A foťte do rawu, bílou případně doladíte doma v počítači. Nastavte buď režim priority clony (A, Av) nebo manuální režim. Clonu zvolte takovou, při které vás objektiv nejlépe kreslí („zlaté oko objektivu“). Pro většinu objektivů to bývá někde kolem clony f/8-f/11. Autofokus vypněte, ostřit budete manuálně. Nejsnáze na zadním displeji a v režimu živého náhledu. Buď si vyberte nějaký objekt ve velké dálce (několik km), ideálně s výraznými hranami, např. stožár či rozhlednu. A zaostřete na něj. Až poté nasaďte na objektiv ND filtr. Pozor ať si přitom nerozhodíte zaostření. Což se snadno stává při šroubování klasických filtrů . Tady mají jasnou výhodu majitelé filtrů s magnetickým uchycením. Magnetický filtr nešroubujete, jen přiložíte ke konci objektivu - a drží. Nebo můžete zaostřit přímo na kontrastní okraj slunečního kotouče. Ale jedině a vždycky až s nasazeným ND filtrem . Sami se nedívejte přímo do slunce a vše sledujte jen na displeji živého náhledu fotoaparátu. Nechte si dostatek času na přípravy. Přiběhnout na vybrané místo pět minut před začátkem zatmění není ideální. Vše si v klidu nastavte, zkuste pro kontrolu snímek (zatím ještě) celého slunečního kotouče. Expozici zkontrolujte na histogramu, ostření při přiblížení pořízeného snímku. Zvolte si kompozici záběru. Počítejte s tím, že i během zatmění slunce po obloze putuje. Nechte si ve směru jeho pohybu dostatek volného místa. Obzvlášť pokud počítáte s populárním skládáním řádky více záběrů postupně ubývajícího a poté zase přibývajícího slunečního kotouče v jednom snímku. Případně, pokud to vaše dálková spoušť umí, si rovnou nastavte snímání v pravidelných intervalech. A mrkněte na kapacitu baterie a aby bylo dost místa na paměťové kartě. Pokud jste se takto dobře připravili, stačí už jen exponovat a užívat si nebeského divadla. Jen počítejte s tím, že letos bude přistíněný jen menší kus slunečního kotouče (v maximu necelých 17 %). Na výraznější částečné zatmění si v ČR počkáme na roky 2026 a 2027. A na úplné zatmění slunce ještě o trochu déle, do roku 2135. Jiří Skořepa Fotografie níže byly pořízené během zatmění slunce 20. března 2015 Nikonem D7100 s nasazeným ruským zrcadlovým teleobjektivem MTO 500 mm f/8 a ND 1000× filtrem VFFOTO

Léto je skvělá příležitost provětrat fotoaparát a dovézt si jako vzpomínku hezké fotky z dovolené. Fotoaparát ovšem na cestách mohou potkat různé nástrahy, od špíny až po žíravou sůl v příboji či ostrohranná zrnka křemene za písečné bouře. Přitom aby se s vámi v pořádku vrátil i váš aparát, stačí málo. Co fototechniku na cestách ohrožuje nejčastěji? Voda, sůl, prach a špína. A co proti nim pomůže? UV filtr a plastové sáčky. Přibalte si do kufru několik větších polyetylénových sáčků a pár tenkých gumiček. V agresivním prostředí sáčkem ochráníte fotoaparát i objektiv. Stačí ustříhnout jeden roh, otvorem provléknout konec sluneční clony, sáček upevnit gumičkou a přetáhnout přes objektiv i tělo fotoaparátu. Přes tuto vrstvu se k drahé fototechnice nedostane ani ostrohranný píseček, ani sůl z kapiček mořského příboje. Vůbec nejvíc „na ráně“ je konec objektivu. A nejlepší ochranu mu poskytne nasazený UV filtr. Kvalitní UV filtr nemá prakticky žádný vliv na ostrost či podání barev. Zato odpuzuje vodu a špínu. Jeho rovné sklo se i při ušpinění vyčistí neporovnatelně snáze než přední čočka objektivu. A i kdyby došlo k nějakému fatálnímu poškození, nový filtr stojí zlomek toho co výměna čelní čočky objektivu, pokud ji vůbec vyměnit lze. Máte jednu velikost filtrů? Pak prostě našroubujte buď klasický šroubovací UV filtr anebo modernější magnetický UV filtr . Máte víc objektivů o různém průměru? A nechcete pořizovat víc velikostí filtrů? Sjednoťte si filtry podle největšího průměru. (Případně, u velmi širokoúhlých objektivů - pod 20 mm ohniska na fullframe - ještě o něco větší filtry - viz článek Magnetický filtr na velmi širokoúhlý objektiv ) U šroubovacích filtrů stačí redukční kroužek, na jedné straně se závitem podle objektivu, na druhé se závitem podle filtru. Na který se našroubuje UV filtr. Jak u magnetických filtrů? S pomocí magnetického UV step up adaptéru . Což je redukční kroužek, který má na jedné straně závit k našroubování na objektiv, na druhé adaptér pro magnetické filtry. A v sobě navíc vestavěné sklo kvalitního UV filtru. Takže umožní používat magnetické filtry a zároveň skvěle ochrání váš drahý objektiv. Přeji ať se z letních cest v pořádku a se skvělými fotkami vrátíte v pořádku vy i váš fotoaparát. Jiří Skořepa