Klub VFFOTO • Technika v praxi
UV filtr na dlouhém teleobjektivu
Kdy ano, kdy ne a co ukázal praktický test na ohnisku 560 mm
Na teleobjektivu není UV filtr automaticky správně ani automaticky špatně. V náročném prostředí chrání drahou přední optiku; v kontrolovaných podmínkách může fotograf dát přednost absolutnímu maximu kresby.
"Spor", který nemá jedinou správnou odpověď
O UV filtrech se mezi fotografy často mluví v absolutních soudech. Jedna skupina je nechává na objektivu stále, druhá je považuje za zbytečné sklo navíc. Praxe je však podstatně méně černobílá. Záleží na použitém objektivu, světelných podmínkách, požadované kvalitě výstupu i na riziku, kterému je přední člen objektivu vystaven.
U současných digitálních fotoaparátů už není hlavním přínosem UV filtru samotné omezení ultrafialového záření. Větší význam má mechanická ochrana. Filtr zachytí prach, kapky, mořský aerosol, otisky a v některých situacích také drobné nárazy nebo škrábance, které by jinak zasáhly přímo přední člen objektivu.
Proč může ochranný filtr dávat smysl
Dlouhé profesionální teleobjektivy patří k nejdražší fotografické technice. Často se používají v dešti, prachu, u vody, na sportovištích nebo při fotografování zvířat. V takových podmínkách může kvalitní ochranný filtr představovat snadno čistitelnou a v případě poškození vyměnitelnou bariéru.
Výhodou je také menší potřeba čistit přímo přední optický člen. Filtr lze čistit častěji a v případě výrazného poškození jej jednoduše vyměnit.
Strana B: další sklo před špičkovou optikou
Optická soustava objektivu je navržena jako celek. Nasazením filtru před ni přidáváme další sklo, dvě další rozhraní vzduch–sklo a další povrchové vrstvy. U kvalitního filtru jsou odrazy, rozptyl světla i nepravidelnosti skla omezeny na minimum. Nelze však předpokládat, že se další reálný optický člen za všech okolností projeví absolutně nulově.
Případný rozdíl se nejsnáze odhalí u velmi dlouhého ohniska, fotoaparátu s vysokým rozlišením, špičkového objektivu a při kontrole ve 100% zvětšení. Výrazné obrysy obvykle zůstávají zachované, zatímco jednotlivé chloupky, peří nebo drobná textura mohou vykázat nepatrnou změnu mikrokontrastu.
Praktický test na ohnisku 560 mm
Pro porovnání jsme použili fotoaparát Canon EOS R5 Mark II a profesionální zoomový objektiv Canon 200–400 mm f/4 s interním telekonvertorem při ohniskové vzdálenosti 560 mm. Tento objektiv patří v podání detailů mezi absolutní špičku profesionálních zoomů, a proto dokáže odhalit i velmi malé rozdíly.
Sestava byla upevněna na stativu, stabilizace objektivu byla vypnuta a spoušť byla ovládána dálkově. Ostřili jsme ručně na oko plyšové hračky a fotografovali v interiéru, abychom omezili vliv proudění a chvění vzduchu.
Porovnávali jsme RAW 1W7A4597 bez filtru se snímkem 1W7A4598 pořízeným přes nový VFFOTO UV PROTECTOR NANO-PRO L41 12K 112 mm. Průměr 112 mm je pouze identifikací použitého kusu; závěr testu nelze automaticky zobecnit podle průměru filtru.
Porovnání 100% výřezů
Táhnutím za jezdec porovnáte stejné místo obou snímků. RAWy byly vyvolány shodným nastavením bez doostření a výřezy 2048 × 1365 px odpovídají měřítku 100 %. Jas druhého výřezu byl nejprve srovnán s prvním; oba webové náhledy pak byly shodně zesvětleny přibližně o 0,5 EV. Vzájemný rozdíl tím nebyl změněn a původní RAWy zůstávají bez úprav.
Co porovnání skutečně ukazuje
Rozdíl v této dvojici je velmi malý. Po srovnání jasu lze u snímku s filtrem v některých nejjemnějších vláknech kolem oka pozorovat nanejvýš nepatrnou změnu mikrokontrastu. Výrazné kontury, celková ostrost i prostorové působení zůstávají prakticky stejné. Při zobrazení celého snímku nebo při běžném výstupu je rozdíl obtížně postřehnutelný.
Canon 200–400 mm f/4 na ohnisku 560 mm poskytuje mimořádně vysokou úroveň detailů. Aktuální test nového filtru přesto neukazuje významnou degradaci obrazu. Rozdíl hledáme pouze v jednotlivých vláknech při 100% zobrazení.
Jde o praktické porovnání reálných snímků, nikoli o laboratorní měření MTF. Výsledek popisuje tuto konkrétní sestavu a podmínky, nikoli univerzální číselnou hodnotu platnou pro všechny objektivy a fotografické situace.
Kdy ano a kdy ne
Filtr ponechat
- V dešti, sněžení, prachu, písku nebo u moře.
- Při sportu, motorsportu a fotografování zvířat, kde hrozí bláto, kamínky nebo větve.
- Při častých přesunech a práci v terénu, kde je praktičtější čistit vyměnitelný filtr.
- Pokud je filtr čistý a nepoškozený a ochrana má pro výsledný výstup větší význam než nepatrný rozdíl viditelný ve 100% zobrazení.
Filtr sejmout
- V bezpečných a kontrolovaných podmínkách, pokud požadujete absolutní maximum detailů.
- Při silném protisvětle, nízkém slunci, stadionových světlech nebo nočních bodových zdrojích.
- Při použití špičkového teleobjektivu s telekonvertorem, velkém ořezu a kontrole ve 100% zvětšení.
- Pokud je filtr znečištěný, poškrábaný, zamlžený nebo nese stopy nevhodného čištění.
Stáhněte si původní RAWy
Výsledek si můžete ověřit sami na původních neupravených datech. Oba soubory byly pořízeny se shodným nastavením fotoaparátu.
Ochrana, nebo absolutní obrazové maximum?
Správná odpověď závisí na konkrétní situaci. Na drahém teleobjektivu může kvalitní UV filtr ušetřit poškození předního členu a výrazně usnadnit práci v náročném prostředí. V bezpečných a kontrolovaných podmínkách však může dávat smysl filtr dočasně sejmout.
Netvrdíme, že ochranný filtr nemůže obraz ovlivnit. Každý další reálný optický člen může na snímku zanechat určitou stopu. Aktuální test nového filtru ale ukazuje, že i na mimořádně kvalitní sestavě může být rozdíl velmi malý. V terénu proto často převáží ochrana, zatímco v bezpečném prostředí lze využít úplné maximum objektivu. Každá mince má dvě strany a informovaný fotograf by měl znát obě.
Autor článku a praktického testu
Vladimír Fučík
Zakladatel značky VFFOTO a "fotograf"
Fotografickým filtrům se profesně věnuje od roku 2012. Ve VFFOTO se zabývá jejich vývojem, výrobou a praktickým ověřováním v reálných fotografických podmínkách.
