Vinětace je ve fotografii v souvislosti s objektivy, slunečními clonami a filtry velmi často užívané slovo.
Co si pod ním představit?
A víte, že je víc druhů vinětace?

Co je to vinětace?

Obecně úbytek světla od středu senzoru radiálně k okrajům; na fotografii se projeví zejména tmavšími rohy. V angličtině se nazývá vignettting nebo light fall-off.

Čím je vinětace způsobená?

Je několik možných příčin a tedy i možných typů vinětace, které se navíc mohou kombinovat:

Vinětace optiky objektivu („vinětace skla“, „optická vinětace“, anglicky „optical vignetting“)

je způsobená úbytkem světla uvnitř tubusu objektivu a jednou provždy daná jeho konstrukcí. Optická vinětace rozhoduje o tom, jak velký obrazový kruh je objektiv schopný vykreslit. Ve výhodě jsou objektivy pro menší senzor (kompakty, APS-C), náročnější je konstrukce skel pro fullframe či středoformát a také pro tilt-shift objektivy (musí vykreslit obrazový kruh nejen pro snímač, ale počítat i s jeho posunem).
Vinětace objektivu je výraznější při otevřené cloně, s přicloněním slábne. Znatelnější je rovněž při fotografování dlouhým expozičním časem. Můžete mít dojem, že vinětuje ND filtr, ale ve skutečnosti se jen zvýrazní vlastní vinětace objektivu.

Vinětace snímače (pixelová vinětace, v angličtině „pixel vignetting“)

je daná vlastnostmi světla. Paprsky, které projdou optickou soustavou objektivu, dopadají na různá místa snímače pod odlišným úhlem. V okrajích snímače šikměji. Tím pádem z nich světlocitlivé buňky snímače zachytí méně světla. Paprsky, které směřují do okrajových oblastí, navíc putují po delší dráze. A světlo, jak známo z fyziky, ubývá se čtvercem vzdálenosti. Okrajové partie zákonitě dostávají méně světla nežli střed. Rozdíl je výraznější u širokoúhlých objektivů, méně znatelný u teleobjektivů. Vinětaci snímače fotograf nikterak neovlivní, počítají s ní ale výrobci snímačů a řeší kompenzačními algoritmy.

Mechanická neboli fyzická vinětace

je způsobená nějakou překážkou (sluneční clonou, rámečky nevhodného filtru a jinými stínícími předměty), která zabrání, aby se světlo v rozích scény dostalo na snímač. Je viditelná obvykle jen v rozích fotografie a zejména u širokoúhlých objektivů krátkých ohnisek. Přechod do zatmavených rohů obrazu je při otevřené cloně (na nízkých clonových číslech) rozostřený a pozvolnější, s přicloněním se stává zřetelnějším. U zoomových objektivů se může objevit při nastavení nejširším konci a se zoomováním k delšímu ohnisku mizí.

Jde o jediný typ vinětace, kterou může fotograf přímo ovlivnit.

Například použitím vhodnější sluneční clony nebo filtru s nízkou obroučkou (provedení "slim" nebo "ultra-slim").
Obecně platí, že UV filtr nebo ND filtr v rozumně tenké obroučce lze používat zhruba od ohniskové vzdálenosti 16-18 mm (na fullframe). Polarizační filtr v ultra-slim provedení od 15 - 16 mm, v klasické obroučce od 18 mm výše. Pro menší senzory jsou limity kratší úměrně dle crop faktoru. V případě vrstvení dvou filtrů na sebe je větší výška spojených rámečků a je třeba s možností vinětace počítat, opět více u kratších ohnisek.
Specifickým případem vrstvení několika rámečků na sebe jsou magnetické filtry. Kdy i jediný filtr potřebuje ještě další rámeček (bez skla, nebo se sklem UV filtru) a rámečky jsou tudíž na sobě nejméně dva. V případě dvou magnetických filtrů dokonce tři. S jedním magnetickým filtrem + adaptérem se vinětaci vyhnete u objektivů od 20 mm ohniska (na ff) výše. Se dvěma magnetickými filtry na sobě počítejte za bezpečné 24 mm ohniska či více.

U širších objektivů než 15 mm už obvykle nemá smysl klasický kruhový šroubovací filtr řešit.
Pro některé objektivy jsou k dispozici ploché filtry do držáku - velmi velké (obvykle 150x150 mm) a za velmi vysokou cenu.

Vinětace při zpracování v editoru:

Lepší fotoeditory (programy pro zpracování fotografií) jsou schopné si s optickou vinětací poradit. Mnohé mají v sobě profily pro konkrétní typ objektivu, které umí ztmavnutí obrazu k okrajům korigovat. Případně lze korekci nastavit manuálně.
Pro vinětaci vzniklou v rozích vlivem vysoké obroučky filtru či sluneční clony takto jednoduché řešení není. Buď lze tmavé rohy odstranit ořezem, nebo se o záchranu pokusit trpělivou prací s maskami, vrstvami či klonovacím razítkem.

Je vinětace ve fotografii nežádoucí?

U snímků krajiny a obecně záběrů, které předpokládají ostrou kresbu a stejnoměrné nasvícení „od rohu k rohu“ ano.
U snímků s tmavšími motivy obecně vinětace vadí velmi málo nebo vůbec ne.
A mnohdy se vinětace používá záměrně a přidává v editoru. Ponejvíce u portrétů či architektury. Ztmavené okraje neruší a soustředí pozornost diváka na hlavní motiv.

Takže je vinětace nežádoucí?

Jak kdy.

Přeji dobré světlo bez vinětací ztmavlých rohů...

Jiří Skořepa