Blog - články o konstrukci, materiálech a výrobě filtrů.

Historie používání fotografických filtrů

Fotografické filtry se na objektivech používají již od prvé poloviny minulého století. Zpočátku šlo o barevné filtry, zlepšující kontrast při fotografování na černobílý materiál. Tedy klasika - žluté, zelené, žlutozelené filtry pro lepší podání krajinek a oranžové či červené filtry pro portrét. S nástupem barevného fotomateriálu nabyl na významu UV filtr a dnes již pozapomenuté skylight (lehce lososový-pro korekci přemíry modré při fotografování v poledních hodinách) a konverzní filtry (umožňovaly buď fotit při zárovkách na film určený pro denní světlo, nebo naopak použít film pro umělé světlo při denním). Polarizační filtr se ve fotografii začal uplatňovat od třicátých let. Na samém počátku stál vynález američana Edwina H. Landa, který dokázal namísto velkého krystalu vyrobit fólii s vrstvou polarizačních mikrokrystalů. V roce 1932 založil laboratoře Land-Wheelwright, což otevřelo cestu ke komerční výrobě fotografických polarizačních filtrů. (Společnost se v roce 1937 přejmenovala na Polaroid Corporation). Většího významu a rozšíření se dočkal polarizačni filtr v poválečných letech s rozvojem barevné fotografie. Krom klasického polarizačního filtru se používala a dodnes používá i kombinace s oteplujicim filtrem, zvaná Moose’s polarizační filtr. Vlivem rozvoje systémů automatického ostření ve fotoaparátech se ustoupilo od linearních polarizačních filtrů (s nimiž autofocus mohl mít potíže) ve prospěch cirkulárních. Uchycení fotofiltrů: Na objektivech měchových fotoaparátů často vpředu vůbec nebyl závit pro našroubování filtru. Uchycení řešily buď pružné „pacičky“ na objímce filtru nebo samostatný držáček, upevňovaný na vnější obvod objektivu pomocí plochých hodinářských pružin. Před druhou světovou válkou se začal prosazovat trend závitu či bajonetu pro filtr na konci objektivu. Po válce se postupně stal závit standardem, zatímco bajonetové či pružinkové uchycení (filtry například pro např. pro rané modely dvouokých zrcadlovek Flexaret) téměř vymizelo. Nevýhodou bajonetových filtrů bylo právě specifické uchycení a tím pádem menší výběr vhodných filtrů. Závity se naopak ustálily na posloupnosti obecně uznávaných průměrů, což dalo fotografům nebývalou volnost při výběru. Najednou bylo možno volit mezi fotofiltry mnoha různých výrobců. Nejobvyklejšími průměry závitu se staly 35,5 mm, 37 mm, 40,5 mm, 49 mm, 52 mm, 55 mm, 58 mm, 62 mm, 67 mm, 72 mm, 77 mm, 82 mm, 86 mm a 95 mm. Někteří výrobci zkusili jít proti proudu a používat vlastní rozměry ( například některé objektivy ISCO Gottingen, ruský KMZ...), obvykle však zjistili, že tudy cesta nevede a vrátili se k zaběhlým standardům.

Obvyklé průměry závitů fotofiltrů

Na objektivech historických měchových fotoaparátů často vpředu vůbec nebyl závit pro našroubování filtru. Uchycení řešily buď pružné „pacičky“ na objímce filtru (např. pro rané modely dvouokých zrcadlovek Flexaret), nebo samostatný držáček, upevňovaný na vnější obvod objektivu pomocí plochých hodinářských pružin. Před druhou světovou válkou se začal prosazovat trend závitu či bajonetu pro filtr na konci objektivu. Po válce se postupným vývojem stal závit standardem, zatímco bajonetové uchycení postupně vymizelo. Nevýhodou bajonetových filtrů bylo právě specifické uchycení a tím pádem menší výběr vhodných filtrů. Závity se naopak ustálily na řadě obecně uznávaných průměrů, což dalo fotografům nebývalou volnost při výběru. Najednou bylo možno volit mezi fotografickými filtry od mnoha různých výrobců. Nejobvyklejšími průměry závitu se staly: 35,5 mm 37 mm 40,5 mm 49 mm 52 mm 55 mm 58 mm 62 mm 67 mm 72 mm 77 mm 82 mm 86 mm 95 mm 105 mm Někteří výrobci zkusili jít proti proudu a používat vlastní rozměry ( například některé objektivy ISCO Gottingen, ruský KMZ…), obvykle však zjistili, že tudy cesta nevede a vrátili se k zaběhlým standardům. KMZ u první stříbrné verze slavného Heliosu 40 (85mm f/1,5) použil závit 66 mm. Tovarišč, který toto schválil, se, doufám, ve starosklíčkářském pekle navěky smaží na mazivu z helicoidů vprostřed jezera žhavé taveniny optického skla. Novodobí uživatelé těchto historických kousků se skřípáním zubů teď draze platí redukci 66/67 mm a nadávají, že 67 mm pozdějších verzí mohlo být u Heliosu 40 už od počátku. Jiří Skořepa

Zrádnost objektivů se závitem 95 mm pro fotografické filtry

Proč to dělat jednoduše aneb švejkovina u objektivů. Heslem Steva Jobse bylo „zjednodušte to!“ Praxe výrobců nových objektivů je opačná: „Proč to dělat jednoduše, když můžeme fotografům život řádně zkomplikovat“. Komplikace u objektivů s průměrem filtrového závitu 95 mm? Na řadě nových objektivů najdete filtrový závit 95 mm, ovšem se stoupáním 1,0 mm místo všeobecného standardu filtrů, stoupání 0,75 mm. Co to znamená pro fotografa? Zbytečnou další starost, čili správnou fotočeštinou „opruz“ neboli „vos*r“. Filtr nejde jen koupit a našroubovat. Protože fotografický filtr se závitem 95x0,75, s trochou snahy, kousíček do závitu objektivu 95x1 také dostanete. A dál tu buď půjde silou přes závit anebo vůbec, filtr nedrží a vypadává. Jedno i druhé je samozřejmě špatně. Takže fotograf musí sám zjišťovat jaké stoupání má jeho objektiv s filtrovým závitem 95 mm. A podle toho volit patřičný filtr. Co to znamená pro výrobce filtrů? Komplikaci. Když chce vyjít zákazníkům vstříc, musí nabídnout šroubovací filtry s 1 mm stoupáním závitu. Co to znamená pro zákazníky VFFOTO? Snažíme se nabídnout 95 mm filtry i pro nové objektivy 95 mm. Jak UV filtry , tak ND filtry a polarizační filtry . Při nákupu filtru si ověřte stoupání závitu vašeho objektivu. Dá se zjistit dotazem u výrobce objektivu, popřípadě změřit měrkou na závity. Když se zastavíte s vaším objektivem na provozovně VFFOTO v Humpolci (5 minut autem od D1, Exit 90 - Humpolec), změříme vám stoupání závitu naší měrkou. A pokusíme se postupně dávat dohromady přehled objektivů s tím či oním závitem. Přehled objektivů s filtrovým závitem 95 mm a změřeným stoupáním výrobce objektiv stoupání Canon Canon RF 28–70 mm f/2 L USM 1 mm Nikon Nikon 200–500 mm f/5,6E ED VR 1 mm Irix Irix 15 mm f/2,4 1 mm Sigma Sigma 150–600 mm f/5–6,3 DG OS HSM 1 mm Sony Sony 28–135 mm f/4 PZ G OSS 1 mm Tamron Tamron 150–600 mm f/5–6,3 SP Di VC USD G2 1 mm Zeiss Zeiss Otus 28 mm f/1,4 Apo Distagon T* ZE 1 mm Zeiss Zeiss Milvus 15 mm f/2,8 Distagon T* ZE 1 mm Závěr: Byli jsme před zmatením (závitů), budeme i po něm. Jiří Skořepa

Mosaz či hliník, to je, oč tu běží…

aneb fotografická variace na hamletovskou otázku. Materiál obroučky fotografických filtrů... V praxi se obroučky vyrábí buď ze slitin na bázi mosazi, nebo hliníku. Každý materiál má své výhody i nevýhody a já se je pokusím v následujících odstavcích shrnout. Jen na okraj - historicky se před druhou světovou válkou používaly nejčastěji rámečky železné, lakované černou vypalovací barvou. Nevýhodou těchto dnes již starožitností je, že barva se po delším čase loupe a železo pod ní koroduje. Hliník Krom toho, že se odstěhoval do Humpolce (proč asi?), je asi nejrozšířenějším materiálem filtrových obrouček. Výhody: Je lehký - filtr našroubovaný na konci objektivu moc neváží Je snadno opracovatelný Snadno se deformuje. Při nárazu koncem objektivu s hliníkovým filtrem se sice zničí, ale lépe zničený filtr za pár stokorun nežli zničený objektiv za pár (desítek) tisíc. Nevýhody: Snadno se deformuje. Filtry s hliníkovou obroučkou mají, oproti mosazným, násobně častější tendenci k samovolnému povolování pojistného kroužku, který v objímce dotahuje sklo. V extrémním případě se může zcela vyšroubovat a sklo vypadnout. „Kouše“ se v závitu. Hliníkový filtr se mnohem častěji zakousne a také hůře povoluje. Prevencí je použít tužku k mazání závitů filtrů. Grafit z tužky je výborné suché mazivo a separátor (a navíc nezamatlá sklo a dá se snadno ofouknout). A když už se filtr kousl, pomohou uvolňovací kleštiny. Mosaz Používá se většinou na vyšší třídu filtrů, je oproti hliníku relativně méně častá. Je tvrdší než hliník - dá se využít pro nápravu při drobném poškození závitu na objektivu. Jednoduše stačí našroubovat filtr v mosazi, narovná a případně znovu prořízne hliník v závitu objektivu. Výhody: Menší deformace. Filtry s mosaznou obroučkou prakticky vůbec nemají tendenci k samovolnému povolování pojistného kroužku. Filtr snese slabší náraz bez viditelného poškození. Naprosto minimální tendence „kousnout“ se na objektivu Nevýhody: Náročnější zpracováni, oproti hliníku se hůře tvaruje i povrchově upravuje černěním. Z toho plyne i vyšší cena. Menší deformace. Při silném nárazu se víc rázové energie přenese do závitu objektivu, jeho poškození může být větší než u hliníku, který deformací náraz absorbuje. Větší hmotnost. Zvlášť u filtrů větších průměrů může být rozdíl v hmotnosti mosazi oproti hliníku na konci objektivu poznat. Závěr? Ten nechť si udělá každý sám. Neexistuje jediné správné řešení, oba materiály mají své výhody i nevýhody a každý nechť se rozhodne podle svých priorit. UV filtr i ND filtr VFFOTO je nabízen jak v prémiové sérii (PS, Premium Series) v hliníkovém rámečku, tak i v zlaté sérii (GS, Golden Series) s obroučkou v mosazi. Polarizační filtr VFFOTO je zasazen buď v rámečku z hliníku nebo kombinace hliník-mosaz. Důvodem je nutnost natáčení filtru, řešená dvoudílnou obroučkou. Hliník po hliníku nebo hliník po mosazi klouže lépe než mosaz po mosazi. Dobré světlo (a nekousající se rámečky filtrů) :-) Jiří Skořepa

Když se mosaz s hliníkem perou, třetím, co se směje, je titan

V minulém článku jsem porovnával výhody a nevýhody rámečků z mosazi a hliníku. S tím, že obě provedení mají svá pro a proti. Mezitím se objevil "třetí vzadu", rámeček z titanu. A bere si to nejlepší z vlastností obou a hravě poráží jak mosaz, tak hliník. Podívejme se na něho detailněji: Titan jako materiál: Latinsky Titanium, chemická značka Ti. Šedý až stříbřitě bílý kov, objevený na konci osmnáctého století. Je poměrně tvrdý a velice odolný proti korozi. Velice lehký, hustota činí pouhých 4,50 g na cm 3 . Taje při teplotě 1667 o C. Kovový titan je chemicky naprosto mimořádně netečný, neúčastní se metabolismu živých organismů. Proto se využívá ve zdravotnictví i šperkařství. Titan jako odolný nealergenní kov je vynikající pro chirurgické nástroje, implantáty i zdravotně nezávadné ozdoby a šperky. Mechanická pevnost a nízká váha titan předurčují pro použití v letecké a kosmické technice, je to bez nadsázky "kosmický materiál". Snad jedinou nevýhodou titanu je cena. Ačkoliv jde o sedmý nejrozšířenější kov v zemské kůře, je jeho výroba v čisté podobě značně nákladná. I opracování je náročnější. Titan a fotofiltry: Představuje materiál snů pro obroučku filtru: Mimořádně lehký, tvrdý, skvěle odolává korozi (dokonce i ve slané mořské vodě - zkoušet to nemusíte) a přitom zdravotně nezávadný i pro alergiky. Zároveň je i menší noční můrou výrobců: Složitěji a náročněji se opracovává a jako surovina navíc rozhodně nepatří k levným. Určitě nevytlačí hliník ani mosaz při výrobě a vždycky bude vyhrazen jen pro nejkvalitnější fotofiltr, neboli správnou spisovnou češtinou, „majstrštyk“. V Evropě s titanovým fotofiltrem přišla jako první na trh v závěru roku 2017 česká značka VFFOTO. A to v limitované edici při příležitosti pátého výročí zahájení výroby vlastních značkových filtrů. VFFOTO Titanium Edition jsou 77 mm filtry s černou povrchovou úpravou, určené pro nejnáročnějšího zákazníka. Vyrábí se zakázkově na individuální objednávku. Vybírat lze z více verzí špičkového skla: buď několika druhů ND filtrů různé propustnosti nebo UV. Výlučnost podtrhuje desetiletá záruka i to, že zákazník má v ceně jednu bezplatnou výměnu skla filtru v případně rozbití. Bonusem navíc je volitelné bezplatné označení jménem uživatele na vnějším obvodu obroučky. Šťoura může namítnout, že to bude vadit při případném prodeji...ale tyhle filtry snů se prostě dál neprodávají! Závěr? Jednoznačný: Pokud chcete opravdu to nejlepší z filtrů a kvalita je u vás na předním místě, sáhněte po filtru s rámečkem z titanu. Dobré světlo a lehké titanové filtry ;-) Jiří Skořepa

Krátké zamyšlení nad rámečky filtrů VFFOTO

Motto : Žádný lidský výtvor není dokonalý, dokonalé věci dělá jen Bůh (parafráze starého lidového rčení). Když jsem před téměř 9 lety začal připravovat první UV filtry , polarizační filtry a ND filtry VFFOTO, stál jsem před mnoha otázkami. Jednou z nich bylo, jak budeme spojovat kroužek se sklem. Měl jsem na výběr ze 2 možností: 1) spojit sklo s rámečkem pevným spojem, např. lepení, lisování... 2) spojit sklo s rámečkem rozebíratelným spojem, např. pomocí závitu Rozhodl jsem se pro druhou variantu. Popravdě, dodnes tohoto rozhodnutí nelituji. Ptáte se, jaká je hlavní výhoda a nevýhoda rozebíratelného systému? Začnu nevýho dou: Jedinou podstatnější nevýhodou je vlastnost závitu - jeho utahování a povolování. Čas od času se může stát , že díky vibracím nebo nedokonalosti závitu může dojít k jeho povolení. Občas se nám s tímto problémem ozve některý z našich zákazníků. Počet takových hlášení se nechá ročně spočítat na prstech ruky. Jak takovou situaci řešíme? Jednoduše, zákazník má 10 let záruku na filtr. My mu ho zdarma opravíme a obvykle do 24 hodin, po jeho obdržení, odešleme zpět. Skon č ím výhodou : Můžeme zákazníkovi nabídnout velmi užitečnou službu - opravu filtru VFFOTO . V současné době nemám informace, že by tuto službu některý výrobce nabízel. Často se stává, že zákazníkovi filtr upadne (někdy i s foťákem) nebo si filtr poškodí, např. špatným čištěním. Nejčastěji to "odnese" samozřejmě sklo, občas i rámeček. Zde umíme zákazníkovi (za 50% ceny) filtr bleskurychle opravit, a tím pádem mu ušetřit nemalé peníze. Stačí, aby byl členem našeho klubu (tím se může stát každý) a nemusí běžet do obchodu pro nový kus. Společně takto šetříme materiálové i lidské zdroje a chováme se šetrněji k životnímu prostředí. Z tohoto důvodu jsem dal přednost rozebíratelnému spoji. Zda jsem udělal správně, nechám na individuální posouzení čtenáře a našich zákazníků. Všem přeji krásný den Vladimír Fučík majitel VFFOTO 23.3.2020

Proč nelze koupit dobrý levný fotografický filtr?

Dotaz, který se v internetových diskuzích opakuje se stejnou pravidelností jako jaro, léto, podzim a zima, zní: „Jaký dobrý levný filtr si mám koupit?“ V následujícím textu vám otázku doopravdy nezodpovím...ale pokusím se vysvětlit proč. Představa, že kdesi v Asii jsou, díky extra levné pracovní síle, schopni vyrobit, za dolar či dva, fotografický filtr alespoň na úrovni použitelné základní třídy, je lichá. I kdyby dělník pracoval jen za onu pověstnou misku rýže na den (což také není pravda), pořád zbývají náklady na materiál a náklady na výrobní technologii, nemluvě o výzkumu a vývoji. Filtr se dělá z optického skla A cena tohoto materiálu je násobně vyšší než u běžného tabulového. F iltr se musí opracovat C ož obnáší, mimo jiné, planparalelní broušení. Ten výraz znamená, že obě největší plochy filtru musí mít povrchy naprosto rovnoběžné. Takové broušení opravdu nejde dělat na koleně. Filtr se musí vyleštit Do zrcadlového lesku a dokonale hladkého povrchu. Což je operace velice pracná, zdlouhavá a tedy i drahá. U polarizačních filtrů levnějších výrobců se někdy „šetří“: Vnitřní plocha skel (CPL je sendvič ze dvou skel a polarizační fólie mezi nimi) se neleští stejně dokonale jako vnější. Okem to zvenčí u hotového filtru poznat není. A na fotkách také téměř ne, tedy pokud... Pokud nepoužijete takto “ošizený” polarizační filtr na ohnisku od 100 mm výše. To se pak jen divíte a divíte kam mizí mikrokontrast a kde jsou nejjemnější detaily kresby. Solidní výrobce podobné „optimalizace nákladů“ nedělá a pokud deklaruje použitelnost i na teleobjektivech (například doporučený rozsah ohnisek 17-800 mm), lze se spolehnout, že jeho polarizační filtr kvalitní bude. Za kvalitu si ovšem připlatíte... Filtru se na sklo musí napařit antireflexní vrstvy Pokud si myslíte, že to jde bez nich, vyvracet vám to nebudu ...ale pak je pro vás asi zbytečné číst dál.... Tyhle vrstvičky převážně kovových sloučenin se napařují ve stejnoměrných mikrovrstvách za vysokých teplot ve vakuu. Což nejde udělat jen tak v nějaké dílničce. Filtry se v několika posledních letech opatřují zakončovacími nanovrstvami Skvělé pro minimální špinění a snadné čištění - ale opět to znamená další operaci ve výrobní technologii. Filtry se musí vyrábět v bezprašném prostředí Zkušenost kolegy, který koupil ne úplně levný CPL se zrnky prachu uvnitř sendviče mezi skly a polarizační fólií, budiž mementem. Filtr se musí vsadit do obroučky Na mosaz rovnou zapomeňte, je drahá jak materiálem, tak náročnějším opracováním. Hliník je levný...ale obroučka stejně musí mít závity s tolerancí v setinách milimetru. Když nic jiného, je taková přesnost nutná kvůli tomu, aby dobře seděl tenoučký pojistný kroužek skla. Filtrová obroučka se musí načernit Kvůli odleskům i proto, aby vám kov nešpinil prsty. A na kvalitě černění záleží. Obyčejná barva nebo nekvalitní elox se může stírat po pár týdnech používání. Filtr se musí zabalit do dostatečně odolné a pokud možno prachotěsné krabičky. Nejen pro transport k vám, ale také pro přenášení venku. Už chápete, proč nelze koupit dobrý a přitom levný fotografický filtr? Jiří Skořepa

Kulatý? Obdélníky? Lehce humorné zamyšlení, zda volit kruhové či čtvercové filtry

Bylo nebylo kdysi velmi dávno. V těch dobách, kdy se v české kotlině nosily na krku Prakticy a Zenity a nejprodávanější záznamové médium bylo v krabičkách s nápisem Svema 64, žil jeden svérázný písničkář (tenkrát se říkalo “folkáč”) Samson, co předběhl dobu. Po klubech zpívával: “Kulatý obdélníky, kulatý obdélníky, fialovej les a žlutá voda...” Dnešním pohledem viděno už tenkrát geniálně předpověděl problémy chromatické aberace („fialovej les“), vyvážení bílé („žlutá voda“) ale především věčné fotografické dilema v případě filtrů. Kulatý? Obdélníky? Porovnejme tedy výhody a nevýhody kulatých proti obdélníkům: Kulatý ND filtr je klasický filtr s kruhovým sklem v mosazné či hliníkové obroučce. Pro: ⁠skladný ⁠lehký nemá problémy s vnikáním parazitního světla relativně levný Proti: možnost vinětace na extrémně širokoúhlých ohniskách (zhruba pod 15-17mm na fullframe) u přechodového filtru nelze měnit polohu přechodu Obdélníky neboli ploché ND filtry do držáku . Pro: ⁠vhodný i na extrémně širokoúhlé objektivy snadná kombinovatelnost 2-⁠3 filtrů (včetně polarizačního) u přechodových filtrů možnost nastavení libovolné polohy přechodu v záběru Proti: relativně vyšší cena rozměrnější vyžadují speciální držák nutné opatrné zacházení, citlivější na poškrábání nutné utěsnění proti vnikání parazitního světla (nutné u velmi tmavého ND filtru jako je ND 2000x nebo ND 32.000x) Takže kulaté nebo obdélníky? Nechť si každý vybere dle svých fotografických priorit... A jak že to bylo s těmi písničkářskými kulatými obdélníky? Byl jsem osobně při tom, když Jarda „Samson“ Lenk záhadu vysvětloval: „Jestliže se na půllitr piva podíváš shora, je kulatý. Když se podíváš na půllitry z boku, jsou to obdélníky. No a když to po více pivech splyne, tak máš kulatý obdélníky...“

Jsem nová krabička filtrů VFFOTO a umím toho víc…

Věřím na život po životě. Jsem totiž recyklovatelná. Stoprocentně . Nebojím se pádů ani odřenin. Jsem prostě odolnější. Jsem lehká. A otevřená pro každého. Snadno a kdykoli, v létě i za mrazu. 1 Jsem Češka. V rodném listu mám zapsaný Humpolec. 2 Jsem z potravinářského plastu. Mám na to atest. Klidně zavřu i sendvič ke svačině. 3 Jsem černá. Ukrývám v sobě PS filtr Jsem bílá. Ukrývám v sobě GS filtr Jsem naspod šedá. 18% šedá. A srovnám vaší fotce barvy do latě. Ať si ujíždí kamkoliv a na čemkoliv. 4

HISTORIE, KONSTRUKCE, MATERIÁLY A PROVEDENÍ FILTRŮ blog.

Historie používání fotografických filtrů

Obvyklé průměry závitů fotofiltrů

Zrádnost objektivů se závitem 95 mm pro fotografické filtry

Mosaz či hliník, to je, oč tu běží…

Když se mosaz s hliníkem perou, třetím, co se směje, je titan

Krátké zamyšlení nad rámečky filtrů VFFOTO

Proč nelze koupit dobrý levný fotografický filtr?

Kulatý? Obdélníky? Lehce humorné zamyšlení, zda volit kruhové či čtvercové filtry

Jsem nová krabička filtrů VFFOTO a umím toho víc…

Klub VFFOTO

VFFOTO

PRODUKTY

O NÁKUPU