UV FILTR blog.

UV IR-cut je UV filtr velmi speciálních vlastností. Na pohled se liší snad jen barvou skla, s modrotyrkysovým nádechem namísto čirého. Víc zajímavého ukáže graf propustnosti různých vlnových délek. Klasický UV filtr výrazně odfiltruje neviditelné krátkovlnné UV zaření (s vlnovou délkou kratší než 390 nanometrů). A delší vlnové délky, tedy viditelné světlo a lidským okem neviditelné infračervené záření, propustí téměř úplně. Což je v pořádku, protože UV filtr má na digitálním fotoaparátu hlavně chránit přední čočku objektivu před špínou a poškozením, nikoli filtrovat viditelné světlo. UV IR-cut filtr umí ještě něco významně víc. Odfiltruje totiž, krom UV, i neviditelné infračervené záření. K čemu je to dobré? Pro fotografování delším expozičním časem za použití silných ND filtrů věc zcela zásadní. I ten nejlepší a nejkvalitnější silný ND filtr totiž má nějaký barevný posun. Jednotlivé složky viditelného světla nezeslabí rovnomerně a vsechny stejně. Což se projeví na výsledném snímku barvami, které přesně neodpovídají skutečnosti tak, jak ji vidí lidské oči. Snahou výrobců filtrů je, aby posun barev byl co nejmenší. Což se daří, ale výrobní technologie mají své meze a zcela neutrální silný ND filtr prostě není a nejspíš ani v dohledné budoucnosti nebude. Asi nejvýraznější potíží je, u snímků fotografovaných dlouhou expozicí za přispění ND filtrů, vínově červenavý nádech. Způsobený nejen, ale v převážné míře, infračerveným zářením, které ND filtr nezablokuje a propouští. Dodatečné úpravy barevnosti v postprodukce mohou být dost pracné a obvykle ne stoprocentně úspěšné. Často je, namísto laborování s barvami, přijatelnější jinak povedený snímek převést do černobílé stupnice. Situaci do značné míry řeší dvojkombinace UV IR-cut filtru se silným ND filtrem. ND filtr se postará o výraznou redukci množství světla a tím prodloužení expozičního času. A UV IR-cut filtr odfiltruje nežádoucí infračervené vlnové délky. Výsledkem jsou fotografie v přirozených barvách a zároveň s typickým dlouhočasovým pohybovým rozmlžením mraků, vody či spěchajících davů a automobilů. Kdy UV IR-cut filtr ano? Když na objektiv nasadíte silný ND filtr ( ND 1000x či víc) Kdy UV IR-cut filtr ne? Při běžném fotografování. Tam se UV IR-cut filtr nehodí,  je optimalizovaný pro dlouhé expozice a kombinaci s ND filtrem. Kdybyste jej použili namísto čirého běžného UV filtru, dostanete fotografie se studeně modrotyrkysovým odstínem. Aby to nebylo tak jednoduché: Nezanedbatelný vliv má složení dopadajícího okolního světla. Tedy jaký podíl infračerveného záření v něm je. A to je, víc než jen trochu, loterie. Záleží na výšce slunce (a tím jak úhlu, pd kterým paprsky světla prochází atmosférou, tak délce jejich dráhy), na míře znečištění vzduchu, na oblačnosti... Situace se radikálně změní třeba už jen tím, jak slunce zajde za mrak. Velmi zajímavé možnosti nabízí UV IR-cut o „modré hodince“, obzvlášť ve městech. V době fotograficky nejzajímavější. Ale zároveň v době, kdy se odstín sametově namodralého soumraku pere s nejrůznějšími barvami rozsvěcujících se lamp, výloh a oken. Takže jak s UV IR-cut? Zkoušet, zkoušet, zkoušet… A pro jistotu pořídit snímek scény jak s UV IR-cut filtrem, tak bez něho. Protože někdy získáte naprosto špičkový a vynikající výsledek při použití filtru, jindy naopak. Shrnuto: UV IR-cut filtr nemá rád průměrnost a je víc než jen trochu extrémistou. Buď všechno nebo nic. Jestliže máte rádi standardizované postupy, předvídatelné a opakovatelné výsledky, pak zůstaňte raději u klasického UV filtru. UV IR-cut je rebel. Nedává se snadno a často si svéhlavě dělá co chce. Musíte se s ním naučit žít, zkoušet nové věci, počítat s úspěchy i neúspěchy. Ale jedno je jisté. Nebudete se s ním nikdy nudit. A když se zadaří, získáte perfektní, neotřelé a neopakovatelně originální fotografie.

Spor kolem nepostradatelnosti či zbytečnosti UV filtru na objektivu rozděluje fotografy už velmi dlouho. V otázce (ne) používání UV filtrů mají oba tábory své zastánce i odpůrce a také pádné argumenty. Argumenty proti a pro používání UV filtrů: „Ochrannou funkci proti dešti či nechtěnému otisku prstu na čelní čočce vyřeší sluneční clona. “ Nevyřeší.Přinejmenším ne u širokoúhlých objektivů, kde kvůli potlačení nechtěné vinětace musí sluneční clona být široká a přitom velice krátká. „UV filtr jen zbytečně přidává další dvě rozhraní vzduch-sklo, která mají vliv na zhoršení kresby.“ Zhoršení kresby je u opravdu kvalitního UV filtru v podstatě nepozorovatelné a to i v osovém protisvětle, čili nejhorších možných světelných podmínkách. Dnešní prvotřídní UV filtry mají transparentnost někde kolem 99,5%. „Valná většina fotografů nebude nikdy fotit motocross, kde skutečně odletují kamínky s reálným rizikem přistání v čočce objektivu.“ To je sice možné, ale konec objektivu ohrožují i jiná nebezpečí. Například nechtěné klepnutí či naražení. Bývá vidět na mnoha historických manuálních objektivech (které - naštěstí - mívaly konec z hliníku a menší poškození tak šla celkem snadno opravit). Lépe, když poškození potká filtr, který jde snadno vyměnit, nežli samotný objektiv. „Je úplně jedno jestli čistím filtr nebo přední čočku objektivu.“ Ne, není. Za prvé je čelní čočka vypouklá, zatímco sklo filtru rovné. Rovné sklo se čistí snáze. Za druhé hrozí při neopatrném čištění riziko poškození antireflexních vrstev. Stane-li se to na filtru (což nikomu nepřeji, ale může nastat), jde jej vyměnit. Čelní čočku obvykle ne, anebo jen velmi draze. Za třetí se kvalita povrchové úpravy fotofiltrů (zakončovacích vrstev) v průběhu posledních několika let posunula o značný kus výš. Nanovrstvy způsobily, že dnešní špičkové filtry odpuzují špínu, prach, mastnotu i nečistoty a voda se na povrchu nerozlévá, ale tvoří kuličky, které stačí odfouknout. Takže používat nebo nepoužívat? Rozhodněte se sami. Mluvím-li za sebe osobně, beru si UV filtr na každý objektiv, se kterým jdu fotografovat. U historických (a dnes opět ceněných) starosklíček, čili manuálních objektivů je každý kus originál. S vlastním charakterem optiky, daným výrobními tolerancemi, sesazením i kusovou variabilitou a svéráznými optickými „vadami“. Zničím-li neopatrností moderní objektiv, může to být velmi citelná díra v rozpočtu, ale v podstatě je nahraditelný a sehnatelný. Zničené starosklíčko nemusí jít adekvátně nahradit vůbec. Ne každý Pancolar umí „ohnivý kruh“, ne každý Helios má výrazný roztočený „swirl“ bokeh, ne každý Trioplan dává ostrou kresbu a zároveň krásné kroužky v protisvětle. Čili opravdu dobrý starý objektiv stojí za to chránit UV filtrem. U moderních objektivů jde o peníze. Každý jen trochu lepší moderní objektiv stojí deseti a vícenásobek ceny špičkového UV filtru. Optická kvalita, ostrá a kontrastní kresba a odolnost v protisvětle čím dál víc závisí na kvalitě antireflexů a dalších vrstev nanesených na povrch optických členů. A to platí i pro čelní čočku. Její podření může znatelně zhoršit kresbu objektivu. A pokud vám na kvalitě fotografie záleží, buď zaplatíte drahou opravu, nebo rovnou pořídíte nový objektiv. Což může být velmi citelná díra v rozpočtu. Čili historický i moderní objektiv má smysl chránit kvalitním UV filtrem. V případě nějaké škody to odnese filtr (který lze vyměnit) a objektiv většinou vyvázne bez újmy. Vedlejším přínosem, zejména u moderních objektivů, je, že pokud časem sklo omrzí a budete jej chtít poslat dál do světa, s netknutou optikou (díky trvale nasazenému UV filtru) najdete daleko snáze kupce a obvykle prodáte za vyšší cenu. Po změně systému jsem prodával několik dražších objektivů. Protože jsem na nich od počátku měl trvale nasazený UV filtr, byla optika pod ním netknutá. Dostal jsem díky tomu dobrou cenu a přitom kupující byli maximálně spokojení. Přeji, aby se vám vyhýbaly škody na objektivech (dle zákona schválnosti si víc vybírají objektivy nechráněné UV filtry ) ;-) Jiří Skořepa

UV filtr je mnoha desetiletími prověrené základní sklíčko na objektivu. Dle mého mínění naprostý základ a nezbytnost. Potřeba odfiltrovat neviditelné ultrafialové záření (způsobuje nižší kontrast) s nástupem digitálních fotoaparátů přestala být aktuální, tuto funkci spolehlivě zastane sklíčko low-pass filtru před snímacím čipem. Na významu tím pádem nabývají dvě dříve ne zcela nedoceňované funkce: ochrana přední části objektivu snadnost čištění Oproti speciálním ochranným filtrům („Protector“) nabízí UV filtr prakticky stejnou úroveň ochrany při obvykle nižší ceně. Lepší jsou jen ultraodolné keramické filtry… ale jejich cena bývá také víc než speciální. Ochranná funkce je, dle mého názoru, dnes daleko významnější než před pár lety. Proč? Každý jen trochu lepší moderní objektiv stojí deseti a vícenásobek ceny špičkového UV filtru. Optická kvalita, ostrá a kontrastní kresba a odolnost v protisvětle čím dál víc závisí na kvalitě antireflexů a dalších vrstev nanesených na povrch optických členů. A to platí i pro čelní čočku. Její podření může znatelně zhoršit kresbu objektivu. A pokud vám na kvalitě fotografie záleží, buď zaplatíte drahou opravu, nebo rovnou pořídíte nový objektiv. Což může to být velmi citelná díra v rozpočtu. Čili objektiv stojí za to chránit UV filtrem. V případě nějaké škody to odnese filtr (který lze vyměnit) a optika většinou vyvázne bez újmy. Vedlejším přínosem je, že pokud časem objektiv omrzí a budete jej chtít poslat dál do světa, s netknutou optikou (díky trvale nasazenému UV filtru) najdete daleko snáze kupce a obvykle prodáte za vyšší cenu. Po změně systému jsem prodával několik dražších objektivů. Protože jsem na nich od počátku měl trvale nasazený UV filtr, byla optika pod ním netknutá. Dostal jsem dík tomu dobrou cenu a přitom kupující byli maximálně spokojení. Pro UV FILTR mluví i snadnost údržby. Nové kvalitní UV filtry používají zakončovací nanovrstvy, asi nejzásadnější vylepšení fotofiltrů v několika posledních letech. Jde o vrstvičky organických sloučenin, které odpuzují prach, mastnotu, špínu a vodu a tedy zásadním způsobem zjednoduší péči o filtry. Jednak se nečistoty na filtr méně chytají, druhak když už je třeba čistit, jde to neporovnatelně snáze. V čem tkví vylepšení? Velmi zjednodušeně lze funkci nanovrstev připodobnit k samonivelační stěrce, která vyrovnává nerovnosti betonové podlahy. I sebelépe vyleštěný povrch optického skla je, při dostatečně velkém rozlišení na mikroskopické úrovni, všechno možné, jen ne rovná plocha. Nanovrstvy nerovnosti vyplní - a každý ví, že na hladkém povrchu se špína udrží výrazně hůř a voda rozlévá do loužiček podstatně méně.  Když UV filtr ano, tak který vybrat? Rozhodně ten nejkvalitnější možný! Tady se nedá šetřit. Proč? Protože UV filtr je přesně to sklíčko, které máte na objektivu zdaleka nejčastěji a nejdéle. Kvalitu kresby špičkový UV filtr poznatelně nezhorší, nekvalitní ano - a výrazně. Jak to vypadá v praxi neboli možné kombinace filtr/objektiv Levný objektiv/levný filtr …filtr má vliv na optickou kvalitu, dík optické (ne)kvalitě objektivu to ale není moc poznat ...a na f/8 už kreslí koukatelně i dno z pivní láhve. Levný objektiv/kvalitní filtr … minimálně téměř nezhorší optickou kvalitu objektivu. Poznatelné, ale jen při pečlivém porovnávání kresby v detailech. Kvalitní objektiv/levný filtr … degraduje objektiv na úroveň levných "seťáků", rozdíl je poznat, v protisvětle výrazně. Ztráta kresby v detailech je citelná. Kvalitní objektiv/kvalitní filtr …zachovává optickou kvalitu objektivu, minimální vliv na kresbu v detailech, v protisvětle téměř nepřidává odlesky. Oč se prakticky zajímat když vybírám UV filtr? 1) kvalita použitého skla a jeho tloušťka 2) počet a kvalita antireflexních vrstev 3) použitá kvalita zakončovacích vrstev 4) výška rámečku 5) závit nebo magnet? 6) kvalita zpracování 7) neutrálnost filtru - barevný posun 8) záruka 1) Sklo filtru. Výroba speciální suroviny pro optické účely je daleko náročnější a mnohonásobně dražší než u běžného tabulového či obalového skla. Nejlevnější UV filtry z asijské produkce pořídíte v přepočtu už pod dvacet Kč. Prodejci přitom jako výhodu uvádí, že jde o filtr ZE SKLA! Užitná hodnota takového výrobku odpovídá ceně… lze jej využít třeba jako stylovou podmisku květináčku s kaktusem… Na objektiv raději ne. Takže: Filtr musí být z optického skla nejvyšší kvality … ale… I optické sklo má své třídy kvality. Základní (běžné) optické sklo nejnižší kvality … obvykle se nedozvíte značku či výrobce, u filtru bývá jen uvedeno, že je z optického skla. Střední třída (standardní kvalita) optického skla … většinou bývá uvedeno, že jde o německé či japonské sklo, někdy i výrobce. Nejvyšší kvalita … například Schott B270, Schott NBK7, Hoya… u filtru se někdy uvádí značka, typ či konkrétní druh skla, jindy jen, že jde o optické sklo nejvyšší kvality. Důvodem je pochopitelná opatrnost výrobců filtrů – použité materiály jsou součástí firemního know-how a není zájem detaily veřejně rozhlašovat. Takže Dobrý UV filtr musí být z optického skla nejvyšší kvality. Hodně prozradí údaj o transparentnosti neboli množství propuštěného viditelného světla. Udává se v procentech. U UV filtrů je hodnota transparentnosti ve vztahu k optické kvalitě jasná: čím větší transparentnost (menší úbytek světla), tím lépe. U kvalitního UV filtr by transparentnost měla být větší než 99,5 %. Solidní výrobce přesné údaje o transparentnosti uvádí. 2) Antireflexní vrstvy Všímejte si kolik má filtr antireflexních vrstev a jak jsou kvalitní! Antireflexní vrstvy slouží k omezení nežádoucích odlesků světla. Vesměs jde o napařované vícenásobné mikrovrstvičky různých kovových sloučenin. Přesné složení a technologii nanášení si výrobci drží pod pokličkou jako součást svých výrobních postupů, z pohledu uživatele je důležitý výsledek. Žádné nebo málo účinné antireflexy znamenají nekontrastní snímky s množstvím nežádoucích odlesků. Kvalita antireflexů se naplno ukáže v přímém protisvětle, je ale citelně poznat i v bočním světle. U laciných filtrů se v nejlepším případě dozvíte, že jakési antireflexy mají. Nic víc o jejich počtu, natož kvalitě. Solidní výrobci v technických parametrech konkrétně uvádí kolik antireflexních vrstev filtr má. Dobrý UV filtr má vícenásobné antireflexní vrstvy a solidní výrobce netají jaké a kolik. 3) Jak je to s údržbou aneb nanovrstvy navrch! Zakončovací nanovrstvy jsou asi nejzásadnějším vylepšením fotofiltrů v několika posledních letech. Jde o vrstvičky organických sloučenin, které odpuzují prach, mastnotu, špínu a vodu a tedy zásadním způsobem zjednoduší péči o filtry. Jednak se nečistoty na filtr méně chytají, druhak když už je třeba čistit, jde to neporovnatelně snáze. V čem tkví vylepšení? Velmi zjednodušeně lze funkci nanovrstev připodobnit k samonivelační stěrce, která vyrovnává nerovnosti betonové podlahy. I sebelépe vyleštěný povrch optického skla je, při dostatečně velkém rozlišení na mikroskopické úrovni, všechno možné, jen ne rovná plocha. Nanovrstvy nerovnosti vyplní - a každý ví, že na hladkém povrchu se špína udrží výrazně hůř a voda rozlévá do louziček podstatně méně. Osobně mám názorné porovnání mezi novými filtry VFFOTO a špičkovým, ale několik let starým didymiovým filtrem od B+W. Čistit starší B+W s chybějícími nanovrstvami je bez nadsázky utrpení. Zdlouhavé a otravné. Které, bohužel, musím podstupovat, protože klasické didymiové filtry (zvýrazňují teplé odstíny žluté, červené a oranžové bez ovlivnění ostatních barev) nějak vymizely z nabídky všech hlavních výrobců a nové prostě nejsou k mání. (Kvalitní didymiový filtr je k mání jako Night Sky filtr, ale účinkuje trochu odlišně oproti starým „Intensifier“ či „Redhancer“ filtrům, byť použít se nechá. Zcela jednoznačnou výhodu znamenají nanovrstvy při fotografování v dešti, mrholení, příboji, vodní tříšti a vůbec všude tam, kde o vodní kapky není nouze. Voda se na povrchu filtru nerozlije do obtížných a zdlouhavě odstranitelných loužiček, nýbrž vytvoří kuličky, které jednoduše stačí vzduchem z ofukovacího balónku sfouknout k okraji skla a pryč z filtru. Při delší (cca deseti a více sekundové) expozici není ani třeba opakovat snímek, odfouknutí je rychlé a kapka se ve výsledném snímku nikterak neprojeví. 4) v čem to všechno drží… aneb co rámeček Zajímejte se o tloušťku (výšku) rámečku filtru. Čím tenčí, tím lépe, protože vám nebude vinětovat (vinětaci poznáte podle tmavších rohů fotografie, patrno nejvíc na nejnižších clonových číslech) ani na širokoúhlých objektivech. Solidní výrobce by měl uvádět pro jaké ohnisko (obvykle vztažené na fullframe čili kinofilmový formát, pro crop je třeba přepočítat vynásobením crop faktorem) je jeho filtr určený. Nicméně i ztenčování má své meze... Rámeček UV filtru musí být na jednu stranu co nejlehčí a nejtenčí kvůli omezení rizika vinětace, na druhou stranu dostatečně masivní, tím pádem tuhý, odolný vůči deformaci zároveň dost vysoký i pro přední filtrový závit. Tyto požadavky jdou přímo proti sobě a výsledek je vždycky kompromis . Zlatou střední cestou jsou rámečky o výšce kolem 3-4 mm (samozřejmě s předním závitem), které lze používat i na širokoúhlých objektivech ohniska 15-17 mm bez znatelnější vinětace. Materiál: Mosaz či hliník? Titan? U UV filtrů je to víceméně volbou každého dle osobních preferencí. Ideálem je titan, který spojuje výhody mosazi i hliníku, jedinou, avšak zásadní nevýhodou, je jeho cena. Přehledně: Hliník Výhody: • Je lehký, filtr našroubovaný na konci objektivu moc neváží • Je snadno opracovatelný • Snadno se deformuje. Při nárazu koncem objektivu s hliníkovým filtrem se sice zničí, ale lépe zničený filtr za pár stokorun nežli zničený objektiv za pár (desítek) tisíc. Nevýhody: • Snadno se deformuje. Filtry s hliníkovou obroučkou mají, oproti mosazným, násobně častější tendenci k samovolnému povolování pojistného kroužku, který v objímce dotahuje sklo. V extrěmním případě se může zcela vyšroubovat a sklo vypadnout. • „Kouše“ se v závitu. Hliníkový filtr se mnohem častěji zakousne a také hůře povoluje. Prevencí je projet závity filtru speciální měkkou mazací grafitovou tužkou (například tužkou VFFOTO). Grafit z tužky je výborné suché mazivo a separátor (a navíc nezamatlá sklo a dá se snadno ofouknout). A když už se filtr kousl, pomohou uvolňovací kleštiny. Mosaz Používá se většinou na vyšší třídu filtrů, je oproti hliníku relativně méně častá. Je tvrdší než hliník - dá se využít pro nápravu při drobném poškození závitu na objektivu. Jednoduše stačí našroubovat filtr v mosazi, narovná a případně znovu prořízne hliník v závitu objektivu. Výhody: • Menší deformace. Filtry s mosaznou obroučkou prakticky vůbec nemají tendenci k samovolnému povolování pojistného kroužku. Filtr snese slabší náraz bez viditelného poškození. • Nemívá obvykle sklony „kousnout“ se na objektivu. Nevýhody: • Náročnější zpracováni, oproti hliníku se hůře tvaruje i povrchově upravuje černěním. Z toho plyne i vyšší cena. • Menší deformace. Při silném nárazu se víc rázové energie přenese do závitu objektivu, jeho poškození může být větší než u hliníku, který deformací náraz absorbuje. • Větší hmotnost. Zvlášť u filtrů větších průměrů může být rozdíl v hmotnosti mosazi oproti hliníku na konci objektivu poznat. Titan: Používá se na ty nejlepší filtry. Materiál snů pro rámeček fotofiltru: Mimořádně lehký, tvrdý, skvěle odolává korozi (dokonce i ve slané mořské vodě - zkoušet to nemusíte) a přitom zdravotně nezávadný i pro alergiky. Výhody: • Velice lehký • Tvrdý a odolný • Prakticky nekoroduje • Zdravotně nezávadný a nealergenní • Naprosto minimální tendence „kousnout“ se na objektivu Nevýhody: • Výroba čistého titanu je drahá. • Náročnější zpracováni. Z toho plyne i vyšší cena. • Omezený sortiment, nevyrábí se ve všech průměrech filtrových závitů. Vnější závit? Rozhodně ano! Na filtr se závitem vpředu lze naprosto bezproblémově nasadit jakoukoliv přední krytku objektivu, našroubovat kroužek pro držák plochých filtrů či sluneční clonu. 5) Závit nebo magnet? Desítkami let prověřenou klasikou je upevnění UV filtru na objektiv zašroubováním do závitu. Tyto UV filtry se vyrábí dodnes. Novinkou posledních několika let jsou magnetické filtry. K uchycení filtru na objektiv se využívá magnetická síla z miniaturních permanentních magnetů, vestavěných buď do filtru nebo adaptéru. A adaptér může mít i podobu UV filtru, s vestavěným skle. Takový má současně hned tři funkce: Blokování UV záření, ochrana objektivu před mechanickým poškozením a uchycení dalších magnetických filtrů. Takže závit anebo magnet? Když počítáte jen s pořízením UV filtru pro ochranu objektivu a k němu nejvýš polarizační filtr a žádný další, je to jedno a rozhodnutí je na vás. Pokud ovšem plánujete do budoucna pořízení dalších filtrů, zejména ND filtrů pro dlouhé expozice, je rozumné zvolit magnetický UV filtr. Ochrannou funkci zastane perfektně a navíc poslouží jako adaptér pro případné další magnetické filtry. Které stačí jen přiložit a drží aniž byste se předtím museli ušroubovat k smrti. Jen pozor, magnetické filtry jsou doopravdy silně návykové. 6) kvalita zpracování Má vliv na životnost filtru a dílem i na nervy fotografa ;-) - ztrácet při ideálním světle drahocenný čas sundáváním zakouslého filtru na náladě nepřidá... Preciznost provedení závitu, spolehlivost usazení pojistného kroužku skla, minimální deformace při povolování atd... Dobrý filtr má závity řezané s tolerancí v setinách milimetru. 7) neutrálnost UV filtru a posun barev aneb ani do tepla, ani do studena... Kvalitní UV filtr má být barevně co nejvíc neutrální a tedy s mizivým vlivem na barvy. Lze si ověřit položením na list kancelářského papíru a porovnáním bílé pod sklem filtru a vedle něho. Některé UV filtry, včetně těch od renomovaných výrobců, mohou mít slabé zabarvení do zelené či hnědé. Není to na závadu, jev souvisí s vlnovou délkou, jakou ten který výrobce pokládá za rozhraní mezi viditelným světlem (projde) a UV zářením (odfiltruje se). Obvykle hranice leží okolo 400-370 nanometrů. Automatické vyvážení bílé v digitálním fotoaparátu toto zabarvení bezproblémově napraví. 8) jak je to se zárukou? Záruka fotofiltrů zakoupených u prodejce v ČR je pro koncového zákazníka (fyzickou osobu) ze zákona 2 roky. Pro podnikatele a firmy rok. Roční záruka je obvyklá i při nákupu ze zemí Evropské unie, složitější může být zaslání reklamovaného k prodejci. Loterií je záruka při koupi ze zemí mimo EU...reklamace může dopadnout různě - od zcela bezproblémové až po nemožnou. Někteří výrobci deklarují delší nežli zákonnou záruku. Z pozice zákazníka to vnímám jako nadstandard a znamení, že výrobce kvalitě své značky věří. V takovém případě platí záruka po deklarovanou dobu. Například mé oblíbené filtry VFFOTO (mimo základní MC řadu) mají záruční dobu 10 let!!! Jen na okraj: Zaruka se vztahuje na vady materiálu či zpracování, ale ne na běžné opotřebení či nesprávné zacházení. Takže s reklamací fotofiltru podřeného pouštní bouří v Nambii či šmidláním zaprášeným cípem trička nejspíš neuspějete. Závěr? Ten si udělejte sami...vodítkem vám budiž výše psané odstavce. A mé ryze osobní preference a doporučení? Oblíbil jsem si filtry značky VFFOTO od společnosti Vladimír Fučík - VFFOTO. Staré rčení říká, že “každá liška chválí svůj ohon”, já dodávám že ale jen některá liška se k tomu otevřeně hlásí a opravdu málokterá navíc tu chválu zdůvodní. Já VFFOTOmagnetické  UV filtry mám na každém svém objektivu, se kterým jdu fotografovat, protože: jsou z nejkvalitnějšího optického skla mají špičkové vícenásobné antireflexní vrstvy nasazuji i další filtry a magnetické uchycení bez šroubování je prostě paráda používají perfektní zakončovací nanovrstvy pro snadné čištění a vynikající odpuzováni vody i špíny je na ně prodloužená desetiletá záruka nabízí něco navíc - speciální záruku 50% slevy na opravu či výměnu při rozbití vlastní vinou. Což platí pro členy VFFOTO klubu (členství bezplatné, registrace zadáním e-mailové adresy) Přeji, aby to s praktickým otestováním funkčnosti UV filtrů při škodách na vašich objektivech bylo jako s příslovečnými anglickými starými pannami ;-) Tedy: Vždy připraveny, nikdy nežádány! Jiří Skořepa

S jarem mnoho fotografů procitá ze zimního spánku. Po „plechové“ šedé obloze přichází dny se slunečnými rány a rosou na květinách. Dny jako stvořené pro ranní fotografování v protisvětle. Fotografování v (téměř) osovém protisvětle znamená snímky, kdy je slunce buď přímo v zaběru, nebo jen těsně mimo záběr. Vznikají tak působivé snímky s jiskřičkami či kroužky světla v bokehu, s přezářenými obrysy, zajímavé kombinace světel a stínů. Lze fotografovat portréty, rostliny, stavby i krajinu. Co na to optika fotoaparátů? Jak u kterého. Každý objektiv se v podobné situaci musí vyrovnat s problémem odlesků na optických členech, které jednak vytváří nežádoucí „prasátka“, za druhé snižují kontrast snímku. Snahou výrobců je tyto vnitřní odlesky co nejvíc potlačit. Proto antireflexní vrstvy, proto optické členy ze speciálního skla s nízkým rozptylem. U digitálních aparátů se řeší i odlesk na zadním členu objektivu, způsobený odrazem od krycího skla nad čipem. Všeobecné platí, že čím modernější objektiv, tím lepší chování v protisvětle. Na druhé straně specifické optické vady historických objektivů jsou dnes vysoce ceněné právě pro svéráznou nedokonalost. „Ohnivý kruh“ Pancolaru 50/1,8, velké bokehové kroužky Trioplanů a Primoplanů či „swirl“ bokeh Heliosů nachází stále víc příznivců. Jak je to ale s protisvětlem a fotografickým filtrem? Další plátek skla před objektivem, dvě rozhraní vzduch-sklo a sklo-vzduch. Zhorší nebo nezhorší chování v ostrém protisvětle? Předesílám, že opravdu nebudeme řešit polarizační filtr. V osovém protisvětle nemá žádný efekt, do snímku nic nepřináší a nemá smysl jej používat. Neřešíme ani ND filtr - při ranním fotografování není taková přemíra světla, aby jej bylo nutné používat. Zbýva tedy protisvětlo a UV filtr . Přemýšlíte-li zda vůbec UV filtr používat nebo ne, přečtěte si článek Má smysl používat na objektivu UV filtr? Ve stručnosti: Pro ochranu optiky drahého objektivu proti podření či rozbití a pro snadné čištění! UV filtr v protisvětle Rozhoduje jednak kvalita a transparentnost skla, za druhé počet a provedení antireflexních vrstev. Sklo Sklo dobrého UV filtru musí mít propustnost spektra viditelného světla co nejvyšší. Špičkové UV filtry propustí více než 99% viditelněho světla. Samozřejmostí je barevný posun nula nula nic. Což splňují UV filtry z optického skla nejvyšší kvality. Antireflexní vrstvy Antireflexy brání vzniku nežádoucích odlesků světla na samotném filtru. Jde o vakuově napařované vícenásobné tenké povlaky sloučenin kovů. Žádné nebo nekvalitní antireflexy mohou mít citelný vliv na výsledný snímek. U opravdu dobrých filtrů dnes výrobci nabízí 10-16 antireflexních vrstev (5-8 z každé strany skla). Zároveň mohou antireflexy nepatrně tónovat barvu skla filtru, obvykle do kouřového či nazelenalého odstínu. Automatické vyvážení bílé nádech spolehlivě opraví, ale je tak nepatrný, že nepoznáte rozdíly ani při ručním nastavení barevné teploty. Doporučení? Na kvalitě opravdu záleží! Chtějte ten nejlepší UV filtr , nespokojte se s průměrným. Tohle sklíčko budete mít na objektivu zdaleka nejčastěji - a pokud jste do aparátu s objektivem investovali nemalé peníze, přidejte pár stokorun na opravdu špičkový UV filtr. Odměnou vám bude ... NIC! Cože, za odměnu? NIC? Ano. NIC nežádoucího , co by filtr přidával do snímku... :-) Dvě poznámky úplně na závěr: 1) Mějte filtr vždy čistý! Sebedokonalejší a superdrahý UV filtr, označkovaný otisky prstů, nánosem prachu či mapkami po vodních kapkách, funguje jako změkčovací předsádka (správnou starou fotočeštinou „dutošajba“). Chcete-li dostat z kresby svého objektivu maximum, připomeňte si Jak se správně starat o filtry? . 2) Používejte vždy sluneční clonu. Omezíte jak vznik reflexů z bočního světla, tak riziko otisků prstů na filtru.       A pokud UV filtr ještě nemáte? Vyberte si kvalitní UV filtr VFFOTO . Dobré (proti)světlo :-) Jiří Skořepa