Fotografii jsem pořídil před pár lety v Dolomitech v krásné vesničce La Valle (Itálie), kde jsme byli ubytováni v penzionu, abychom odsud s dvěma kolegy fotografy vyráželi na naše fotovýpravy po okolí.
Náš pobyt jsme načasovali na polovinu října, kdy je zde podzim v plném proudu a vše je krásně barevné. Tak tomu bylo i po našem příjezdu a vypadalo to velmi nadějně. První dny jsme vyráželi fotit do hor a nafotili jsme řadu slušných snímků.
Po několika dnech, kdy nám počasí vycházelo vstříc se ale zatáhlo na celé tři dny. Čas jsme trávili buď na apartmánu nebo jsme s nadějí, že se počasí umoudří vyrazili do hor, kde však bylo stejně zataženo a k tomu ještě sněžilo. Takže jsme často navštěvovali restaurace, kde jsme popíjeli výborné italské espresso.
Třetí den ráno, kdy to vypadalo pořád beznadějně jsem kolegům řekl, že dnes s nimi fotit nepojedu. Dan s Martinem tedy vyrazili do hor sami.
A tady začíná příběh o tom, jak vlastně „balkónová“ fotografie vznikla. Po odjezdu kolegů jsem si udělal kafe a něco jsem si četl. Občas jsem se šel podívat na balkón, jestli se počasí neumoudřilo a jestli nebudu litovat toho, že jsem s nimi nejel. Bylo však pořád stejně.
Asi po 2 hodinách bylo v apartmánu najednou nějak moc světla. V tu chvíli jsem vyběhl na balkón a nevěřil jsem vlastním očím. Nejen, že již nesněžilo, ale přes slabou vrstvu mraků začalo svítit krásné měkké světlo.
V tu chvíli jsem doběhl k fotobatohu a rychle vyndal foťák. Obvykle na něm mám nasazený širokoúhlý objektiv 16-35 mm. Tak jsem ho rychle vyměnil za dlouhé sklo 70-300 mm. Teď ještě stativ. V tu chvíli mi však blesklo hlavou, že ho mám v autě u kolegů, kde jsme ho pravidelně nechávali. Tak to je průšvih, říkám si. Přesto jsem vyběhl na balkón s tím, že to snad vyjde i bez něj. Naštěstí mám na dlouhém skle stabilizátor, tak jsem ho ihned zapnul. Fotografovaná scéna vycházela na ohnisko 95 mm a expoziční čas 1/90 sec. při cloně 8. Přepočítávám tedy čas potřebný na to, aby fotografie byla při dané ohniskové vzdálenosti ostrá. 1/90 sec. x 2 = 1/180 sec. bez stabilizátoru. Stabilizátor u mého objektivu ale pomůže zachránit cca 3 expoziční časy, takže si říkám, že by mohla stačit 1/25 sec. a přidat na cloně. Je to ale na hraně a já chci mít 100% jistotu s ostrostí fotky a proto nechávám 1/90 sec. Nechtěl jsem také použít vyšší citlivost, tak jsem nechal výchozí, kterou můj tehdejší Nikon D700 měl a to ISO 200. Většinou fotím na clonu 11 - 16, ale tady jsem raději použil clonu 8 abych neprodlužoval čas, protože scénu jsem měl bez problému v hloubce ostrosti, jelikož byla vzdálená minimálně 500m od penzionu.
Ještě jednou raději kontroluji nastavení fotoaparátu a pak začínám fotit. Udělal jsem 5 různých kompozic a za malou chvíli se opět zatáhlo a slunce již nevylezlo.
V poledne se z hor vrátil Dan s Martinem. Zeptal jsem se jich, zda něco nafotili. Odpověděli mi, že jsem měl jet s nimi a že si skvěle zafotili. Přitom se lehce usmívali. Nakonec z nich vylezlo, že bylo pořád zataženo a ani nevytáhli foťák. Řekl jsem jim, že já jsem pár fotek z balkónu nafotil, když na chvíli zasvítilo. Samozřejmě mi nevěřili a chtěli fotky vidět. Tak jsem zapnul foťák a fotky jim ukázal. Jen se na sebe nevěřícně podívali.
Byla to samozřejmě velká náhoda, která se mi stala pouze jednou v životě, že jsem tak snadno pořídil celkem slušnou fotku, aniž bych udělal krok z penzionu. V drtivé většině případů je za dobrou fotkou hodně chození po krajině, hledání kompozice a světla.
Použitá technika:
NIKON D700, objektiv TAMRON SP AF 70-300 mm f/4,0-5,6 Di VC USD
Expoziční hodnoty:
exp. čas 1/90 sec., clona 8, ohnisko 95 mm, citlivost: ISO 200
Autor: Tomáš Morkes
Krajinářský fotograf a pořadatel skupinových fotografických workshopů a kurzů na fotografování krajiny a dlouhých expozic.
Web krajinářské workshopy: https://phototours.cz/
Osobní webové stránky: http://www.tomasmorkes.cz/
Facebook: https://www.facebook.com/tomas.morkes.3/
Instagram: https://www.instagram.com/tomasmorkes.photography/
