O krajinářských workshopech Mariana Kurice, skvělého krajináře a, mimo jiné, ambasadora VFFOTO, jsem už slyšel řadu dobrých referencí. Slyšet je jedna věc, poznat osobně druhá.
A tak v jednom zářijovém pátečním pozdním odpoledni odbočuji, po téměř šesti stovkách kilometrů, do osady Ždiar pod Belianskými Tatrami. A za chvíli už sedím s dalšími účastníky workshopu a poslouchám úvod o výbavě krajinářského fotografa.
Blížící se podvečerní světlo přerušuje výklad teorie a dochází na praxi. Nad hladinou úplně obyčejného rybníčku Marian ukazuje a komentuje jak si najít kompozici, pracovat s odrazem Belianek v hladině a vykouzlit zajímavé popředí téměř z ničeho. Za chvilku už to zkoušíme každý samostatně.
Škoda, že vrcholy hor jsou v mracích, světlo nijaké a slunce padlo do mraků... Prostě fotku dělá světlo a pro dnešek nám počasí nepřeje...
Důvod zamířit k večeři a po ní pokračovat v teorii.
A té je hodně, zajímavé a podrobné. Marian probírá podrobně celý postup, od různých možností krajinářského fotografování přes postprodukci až po konečnou úpravu. Vše s praktickými ukázkami. Sympaticky se nevyhýbá žádnému tématu či otázce a nic ze zkušeností si „nesyslí“ pro sebe.
V duchu úsloví: „Dej člověku rybu a nasytíš jej jeden den, nauč jej rybařit a nasytíš jej na celý život“ si z prvního dne neodnáším ani jeden skvělý a výstavní snímek Belianek, zato spoustu Marianových poznatků a drobných i velkých triků jak ty skvělé výstavní snímky “chytat”. A samozřejmě chytat s pomocí filtrů VFFOTO ;-)
Protože je paměť děravá, poznatků hodně a ne vše hlava hned pobere, oceňuji Marianova podrobná, víc než dvousetstránková, skripta, ze kterých si vše připomenu doma.
V sobotu ráno - tedy říkejte ráno tmě hodinu před východem slunce - vyrážíme přes Polsko nad Osturňu. S malou zastávkou, kdy nám cestou Marian ukazuje další kásnou lokaci. Nad Osturňou vycházíme do kopečku a před námi se otvírá nádherný výhled na Belianky, bohužel s oblohou bez mráčků. Mráčky jsou úplně jinde, na východě. A celkem úspěšně se snaží blokovat červenému proužku slunce cestu do krajiny. Ke slovu přichází magnetický přechodový ND filtr a magnetický Nigh Sky filtr . Doopravdy jde použít i za dne, krásně vytahuje červánky.
Je dostatek času, jsme rozmístění po hřebínku, Marian obchází postupně řadu, kde je potřeba poradí a pomůže. Takže svou kapitální fotografickou “rybu” si uloví i začátečníci.
Vycházejicí slunce prorazilo mraky a tu a tam úžasně nasvěcuje krajinu. Nádherné miniaturky stromů a keřů i linie cest, zvýrazněné nízkým sluncem. Teď a tady světlo doopravdy kreslí. A výborné fotky na kartu padají téměř samy a každému...
(A jak jsem teď rád za rozhodnutí přibalit do batohu i půldruhakilové Sony „tele“ 100-400, teď ukazuje co všechno v něm je.)
Světlo zbělalo a stíny se zkrátily a nekreslí, vracíme se k teorii. A to až do pozdnějšího odpoledne, kdy po obědě přejíždíme do Pienin na Lesnické sedlo. Scenerie nádherná, Mraky nad Tatrami jsou bohužel velmi vysoko a rozpouští se. Vracíme se a večer ještě probíráme další část postprodukce. Výhled počasí na ráno slibuje zataženo a déšť...
Ráno kapky vody bubnují o střešní okna. Cesta ven tedy odpadá a máme čas na závěrečné kapitolky skript a debaty. Pak už jen sbalit a vyrazit na kratší či delší cesty k domovu.
Co mi víkend přinesl? Poznal jsem několik krásných míst, partu pohodových fotokolegů a jednoho skvělého lektora.
Velké díky, Mariane, tvůj workshop byl pro mne jeden z nejpozoruhodnějších a nejpřínosnějších vůbec. A doufám, že jsme se neviděli naposledy.
Jiří Skořepa
PS: Jestliže vás reportáž zaujala natolik, že byste se chtěli s Marianem Kuricem potkat osobně, můžete nabídku jeho workshopů najít na: http://mariankuric.com/workshopy/
