REPORTÁŽE blog.

O krajinářských workshopech Mariana Kurice, skvělého krajináře a, mimo jiné, ambasadora VFFOTO, jsem už slyšel řadu dobrých referencí. Slyšet je jedna věc, poznat osobně druhá.   A tak v jednom zářijovém pátečním pozdním odpoledni odbočuji, po téměř šesti stovkách kilometrů, do osady Ždiar pod Belianskými Tatrami. A za chvíli už sedím s dalšími účastníky workshopu a poslouchám úvod o výbavě krajinářského fotografa.   Blížící se podvečerní světlo přerušuje výklad teorie a dochází na praxi. Nad hladinou úplně obyčejného rybníčku Marian ukazuje a komentuje jak si najít kompozici, pracovat s odrazem Belianek v hladině a vykouzlit zajímavé popředí téměř z ničeho. Za chvilku už to zkoušíme každý samostatně. Škoda, že vrcholy hor jsou v mracích, světlo nijaké a slunce padlo do mraků... Prostě fotku dělá světlo a pro dnešek nám počasí nepřeje... Důvod zamířit k večeři a po ní pokračovat v teorii.   A té je hodně, zajímavé a podrobné. Marian probírá podrobně celý postup, od různých možností krajinářského fotografování přes postprodukci až po konečnou úpravu. Vše s praktickými ukázkami. Sympaticky se nevyhýbá žádnému tématu či otázce a nic ze zkušeností si „nesyslí“ pro sebe. V duchu úsloví: „Dej člověku rybu a nasytíš jej jeden den, nauč jej rybařit a nasytíš jej na celý život“ si z prvního dne neodnáším ani jeden skvělý a výstavní snímek Belianek, zato spoustu Marianových poznatků a drobných i velkých triků jak ty skvělé výstavní snímky “chytat”. A samozřejmě chytat s pomocí filtrů VFFOTO ;-) Protože je paměť děravá, poznatků hodně a ne vše hlava hned pobere, oceňuji Marianova podrobná, víc než dvousetstránková, skripta, ze kterých si vše připomenu doma.   V sobotu ráno - tedy říkejte ráno tmě hodinu před východem slunce - vyrážíme přes Polsko nad Osturňu. S malou zastávkou, kdy nám cestou Marian ukazuje další kásnou lokaci. Nad Osturňou vycházíme do kopečku a před námi se otvírá nádherný výhled na Belianky, bohužel s oblohou bez mráčků. Mráčky jsou úplně jinde, na východě. A celkem úspěšně se snaží blokovat červenému proužku slunce cestu do krajiny. Ke slovu přichází magnetický přechodový ND filtr a magnetický Nigh Sky filtr . Doopravdy jde použít i za dne, krásně vytahuje červánky. Je dostatek času, jsme rozmístění po hřebínku, Marian obchází postupně řadu, kde je potřeba poradí a pomůže. Takže svou kapitální fotografickou “rybu” si uloví i začátečníci. Vycházejicí slunce prorazilo mraky a tu a tam úžasně nasvěcuje krajinu. Nádherné miniaturky stromů a keřů i linie cest, zvýrazněné nízkým sluncem. Teď a tady světlo doopravdy kreslí. A výborné fotky na kartu padají téměř samy a každému... (A jak jsem teď rád za rozhodnutí přibalit do batohu i půldruhakilové Sony „tele“ 100-400, teď ukazuje co všechno v něm je.)   Světlo zbělalo a stíny se zkrátily a nekreslí, vracíme se k teorii. A to až do pozdnějšího odpoledne, kdy po obědě přejíždíme do Pienin na Lesnické sedlo. Scenerie nádherná, Mraky nad Tatrami jsou bohužel velmi vysoko a rozpouští se. Vracíme se a večer ještě probíráme další část postprodukce. Výhled počasí na ráno slibuje zataženo a déšť...   Ráno kapky vody bubnují o střešní okna. Cesta ven tedy odpadá a máme čas na závěrečné kapitolky skript a debaty. Pak už jen sbalit a vyrazit na kratší či delší cesty k domovu.   Co mi víkend přinesl? Poznal jsem několik krásných míst, partu pohodových fotokolegů a jednoho skvělého lektora. Velké díky, Mariane, tvůj workshop byl pro mne jeden z nejpozoruhodnějších a nejpřínosnějších vůbec. A doufám, že jsme se neviděli naposledy.   Jiří Skořepa   PS: Jestliže vás reportáž zaujala natolik, že byste se chtěli s Marianem Kuricem potkat osobně, můžete nabídku jeho workshopů najít na: http://mariankuric.com/workshopy/  

Červnové VFFOTO setkání bylo o světle, krajině a lidech . O světle v jeho nejrůznějších podobách od zlatého ranního světla k ostřejšímu polednímu světlu, procházejícímu skrze koruny stromů i filtry VFFOTO až po měkké namodralé světlo ve stínech i hladinách zatopených lomů. O krajině kolem Humpolce , neokoukaných a fotograficky zajímavých místech, kde se spojuje příroda i skalní reliéfy z rukou dovedného sochaře. O lidech , členech Klubu VFFOTO , ambasadorech filtrů VFFOTO – Erice Valkovičové , Martinovi Gallie a Jiřím Bendovi – i dalších nadšených fotografech, ochotných pro nejlepší světlo dojet třeba i za tmy. Začátečníci i zkušení profesionálové. Spokojeni byli ten den všichni. S čím?   Na počátku bylo světlo. Zlatavé ranní světlo zpod oblouků mostu hráze Sedlické přehrady , kontrastující s pruhy světla na hladině. K tomu 12 fotografů za stativy a s polarizačními filtry na objektivech. Odměnou za vstávání jim bylo nejkouzelnější ráno, jaké u přehrady bývá z celého roku skutečně jen pár dnů kolem slunovratu. Sedlice pohledem fotografů.   Přehrada a její hráz, kulturní památka, leží v údolí a slunce vychází i zapadá většinou za zalesněnými svahy. Pro fotografa nic moc. Jen v době kolem letního slunovratu nasvítí ranní paprsky po východu slunce vzdušnou stranu hráze a proniknou i pod oblouky mostu. Ideální čas je období od poloviny do konce června. A nejefektnější snímky pořídíte ze svahu nad hladinou přehrady na levém břehu, pár desítek metrů od vlastní hráze. Největší a nejkrásnější odměnu pro účastníky setkání připravila samotná voda. I v mimořádně teplém ránu z ní stoupaly pramínky mlhy, zlatooranžové a efektní proti tmavé hladině. Tohle jitro prostě nemělo chybu.   Aby světlo bylo vidět, jsou potřeba oči . Hodně velké oči. Takové jako „ Zlaté oči “ nad vodou v zatopeném lesním lomu Střelnice u Lipnice nad Sázavou. Zlatý voči neboli Zlaté oči jsou součástí Národního památníku odposlechu , trojice reliéfů vytesaných do skal v zatopených lomech u Lipnice nad Sázavou. Autorem celého projektu je sochař Radomír Dvořák, mecenášem projektu je Richard Hašek, vnuk spisovatele Jaroslava Haška. První z reliéfů bylo 23. června 2005 odhaleno  Bretschneiderovo ucho . V průběhu následujícího léta přibyla v druhém lomu  Ústa pravdy , odhalení proběhlo 7. září 2006. Ve třetím lomu, opět po roce, byl v létě dokončen a odhalen 14. září 2007 poslední díl památníku s názvem  Zlaté oči . V roce 2013, při příležitosti 130. výročí narození Jaroslava Haška, přibyla čtvrtá část památníku –  Hlava XXII . Netradiční podobizna hlavy autora Dobrého vojáka Švejka, jejíž název odkazuje na stejnojmenný román Josepha Hellera. Pro fotografy jsou Zlaté oči ideální příležitost zachytit reliéf, světlo, vodu… Šikovně nasvícené dopoledním sluncem přímo vybízí k experimentům s kompozicí. Odrazy ve vodě jde skvěle zjemnit několikaminutovou expozicí s využitím silných ND filtrů VFFOTO . A Martin Gallie, specialista na dlouhé expozice, se rád dělí o své zkušenosti. Ostré dopolední světlo zajímavě kreslí mozaiky pod korunami stromů. Slunce žhaví vzduch, při třicetistupňovém vedru je v lese příjemně. Uprostřed mechu a žulových balvanů se věnujeme dalšímu žánru, fotografování drobných detailů s pomocí světla, polarizačních filtrů a odrazné desky. Detail, makro, modřínové šišky, rostliny, putující mravenec… I na nich jde zkoušet jak zvolit kompozici, kam ostřit, co s rozostřeným pozadím. A jak pracovat se světlem. Odpoledne následuje popovídání s majitelem VFFOTO Vladimírem Fučíkem . Dotazy, přání, ukázky filtrů, návrhy a nápady k výrobkům VFFOTO. Asi každý z účastníků se dověděl něco pro něho nového. A VFFOTO díky takovým besedám ví, co zákazníci doopravdy potřebují a chtějí. V pozdním odpoledni setkání pokračuje v lese u Lipnice. V podvečerním zastíněném lomu při lehce namodralém světle, ze skalní stěny vystupuje třímetrové Bretschneiderovo ucho (pojmenované podle tajného policisty z románu Dobrý voják Švejk). Špiclující ucho se krásně odráží v tmavé hladině zatopeného lomu a přímo vybízí ke zjemnění odrazu dlouhým expozičním časem. Před západem slunce završuje VFFOTO setkání návštěva v dalším lomu, u poslednímu reliéfu Národního památníku odposlechu. Ústa pravdy se zrcadlí v hladině večerem tmavnoucího zatopeného lomu. Končí nádherný, byť poněkud horký den. Díky všem účastníkům za bezvadnou společnost. A na viděnou při podzimním VFFOTO setkání .