Jak se správně starat o filtry
Často slýcháme dotaz: zakoupil jsem si UV filtr , polarizační filtr nebo ND filtr .
Jak se mám o ně starat, aby mi sloužily co nejdéle a nejlépe?
Zásada první: Pozor při nasazování filtru.
Vypadá to jako samozřejmost, ale tak úplně to jasné není.
Nejeden fotograf je schopný namísto jemného našroubování narvat filtr na objektiv silou přes závit. Celkem to jde… Oč horší je pak sejmutí.
Často nezbude než šetrně napilovat či naříznout obroučku filtru, opatrně jej stáhnout a modlit se přitom ke všem svatým aby alespoň objektiv přežil bez úhony.
Zásada druhá: Předcházet „zakousnutí“ filtru.
„Zakousnutý“ či „zapečený“ filtr potká asi každého fotografa. Obecně větší tendenci k zapečení mají filtry s obroučkou z hliníku, méně časté (ale ne vyloučené) je to u mosazných obrouček.
Prevence je přitom jednoduchá:
Závit u nového filtru projet kolem dokola hrotem co nejměkčí obyčejné tužky. Tuha, čili grafit, je výborné suché mazivo a separátor. V malém množství nešpiní a i kdyby se náhodou dostala na sklo filtru či čočku objektivu, dá se jednoduše ofouknout balónkem.
Tenhle trik pochází už z dřevních dob klasické fotografie, ale spolehlivě funguje i v digitálním věku.
A kterou že tužku vzít? Nejlépe speciální tužku pro mazání filtrových závitů . Není-li po ruce, shánějte alespoň z běžně prodávaných tužek co nejměkčí (mívá označení 8B).
Zásada třetí: Když už se filtr „zakousl“, dostat jej ŠETRNĚ!!! dolů.
Při sundávání filtru je podstatné působit tlakem stejnoměrně po celém obvodu obroučky. Pokud se filtr drží jen prsty v několika místech, obroučka se deformuje a znemožňuje vyšroubování.
Je několik metod, které lze zkusit:
Zakousnutý filtr opřít celou přední hranou obroučky o tenkou rovnou měkčí podložku, přitlačit a otáčením objektivu se jej pokusit vyšroubovat. Výborně se pro toto hodí podložka pod počítačovou myš, otočená navrch spodní stranou a položená na stole.
Tento trik nejde použít u polarizačních filtrů.
Použít plastové kleštiny pro snímání filtrů . Vyrábí se ve dvou či třech velikostech, je třeba zvolit tu, která odpovídá průměru filtru. Obroučku sevřou téměř po celém obvodu, deformace je tedy minimální a celkově jde o efektivní postup.
Na podobném principu pracují i uvolňovače tvořené plastovou rukojetí a okem z tvrdší gumy. Osobně mi přijdou trochu náročnější na manipulaci.
Filtr několikrát obtočit gumou pro zavařovací sklenice či lékařským zaškrcovadlem. Stejný princip – působit tlakem stejnoměrně po celém obvodu a nedeformovat obroučku.
Když nepomůže ani jedna z předešlých metod, nastupuje ta drsnější:
Objektiv s filtrem lze nechat vymrazit a poté zkusit šroubovat. Kov se ochlazováním smršťuje, někdy změna objemu napomůže k uvolnění. V zimě lze nechat objektiv vymrznout přes noc venku, ale uvolňování je pak třeba zkoušet také venku. Před přenesením domů uzavřít do neprodyšného sáčku a doma v tom sáčku nechat důkladně několik hodin vytemperovat – jinak hrozí kondenzace a riskujete zničení objektivu vlhkostí.
Když k uvolňování filtru plánujete využít mrazák, je dobré objektiv vložit už uzavřený v plastovém sáčku (ideálně spolu se sáčkem vysušeného silica gelu) a po vyndání z mrazáku uvolňování zkoušet bez otevření sáčku přes jeho stěnu.
Stejné triky lze použít i k uvolnění vzájemně pevně zakousnutých redukcí či dvojice redukce-filtr.
Zásada čtvrtá: Filtr je buď na objektivu, nebo v obalu.
Vhodným obalem pro ukládání může být původní plastová krabička, speciální látkové pouzdro pro filtry nebo jiný obal.
Látkové pouzdro v podobě kapes s vnitřkem z mikrovlákna a průhlednou přední stěnou je přehledný způsob ukládání více filtrů, ale má i nevýhody. Mikrovlákno se dotýká skla a může na něm zanechat otisky.
Katastrofa nastává když se do mikrovlákna dostanou zrníčka písku či jiného tvrdšího materiálu. Třením látky se zrnky o sklo vznikají mikroškrábanečky, jež filtr trvale znehodnotí. Více rizikové jsou polarizační filtry, povrch jejich skla je měkčí než u UV či ND filtrů. Polarizační filtr je třeba chránit i před jemným pískem, který by se mohl dostat mezi obě obroučky a zadřít mechanismus otáčení.
Za ideální řešení pokládám uložení v celokovovém obalu ( ochranné pouzdro ) tvořeném dvojicí horního a spodního víčka. Obal se nedotýká skla, závit je dostatečně jemný a dlouhý na to, aby obal byl i prachotěsný. Více filtrů stejného průměru lze navíc šroubovat na sebe navzájem „do komínku“ a tak šetřit místo.
Podobně lze na sebe vrstvit a ukládat i magnetické filtry.
Zásada pátá: Filtr budiž čistý.
Proč? Znečištěný filtr je snad ještě horší než filtr žádný. Špína zhoršuje kontrast a přidává nežádoucí odlesky a „duchy“ do obrazu. Není třeba jít do úplných extrémů, pár miniaturních částeček nečistot na filtru nemá znatelný vliv. Vrstvička prachu či otisk prstu už ovšem ano.
Jak čistit?
Začít ofouknutím nečistot balónkem .
U kvalitních filtrů s dobrou povrchovou úpravou lze ze skla odfouknout i případné kapky vody (neslévají se, ale mají tvar kuliček, povrch je odpuzuje). Ofouknutí je důležité zejména u polarizačních filtrů, které oproti UV a ND mají přece jen měkčí a snáz poškrábatelný povrch. Zakončovací ochranné vrstvy se totiž napařují za tepla a polarizační filtry nelze zahřát tolik jako jiné, přílišným horkem by se poškodila choulostivá polarizační fólie, která je na bázi celulózy.
Pokračovat ometením štětečkem , hodí se třeba ten z „ Lenspenu “.
Dočistit suchou mikrovláknovou utěrkou na optiku.
Na přichycené lepkavé nečistoty (například pyl) použít mokré čištění izopropylalkoholem ( například čistící kapalina na filtry VFFOTO ), podle potřeby případně doplnit čištěním koncentrovanějším čistým etylalkoholem (60-75%, k dostání v lékárně). Čistícím roztokem v malém!!! množství navlhčit mikrovláknovou utěrku na optiku nebo vatovou tyčinku k čištění uší (případná vlákna z vaty se na závěr ofouknou balónkem). Mikrovláknové utěrky se nedotýkat holou rukou (nasaje do sebe mastnotu z povrchu lidské kůže), ideální je ruku obalit polyetylénovým sáčkem nebo navléci jednorázovou latexovou rukavici.
Utěrku z mikrovlákna lze vyprat, ale...poslední máchání by mělo být v destilované vodě (aby po uschnutí neobsahovala krystalky z látek ve vodě obsažených) a sušit v bezprašném prostoru.
Na drobné mastné flíčky, otisky prstů či stopy po vodních kapkách je ideální čistící ploška „ Lenspenu “ . Pootočením těla „Lenspenu“ o půlobrátku se na čistící plošku ze zásobníčku ve víčku nanese čistý karbonový prášek. Stopy nečistoty se poté vyčistí krouživým přetřením čistící ploškou.
Zásada šestá: Důvěřuj, ale (čas od času) prověřuj…
Po vyčištění filtru je dobré jej čas od času zkontrolovat. Prohlédnout, zda není poškozená obroučka, možná znovu obtáhnout závit tužkou 8B jako prevenci „zakousnutí“.
A přesvědčit se, že sklo filtru pevně sedí v obroučce.
Proč? Sklo v obroučce z vnější strany drží tenoučký kovový pojistný prstýnek, dotažený v závitu. A ten se někdy (velmi ojediněle-ale nelze to zcela vyloučit) povolí a začne se ze závitu vytáčet zpět. Sklo pak má větší vůli, tendenci „chrastit“ a svými vibracemi ještě napomáhat vytáčení prstýnku. V extrémním případě může sklo i s prstýnkem z obroučky vypadnout. Pozor je třeba dávat zejména u UV filtrů s nízkou a tenkou hliníkovou obroučkou. Méně často se objevuje u obrouček mosazných. A samozřejmě záleží i na intenzitě používání. Intenzivně používaný filtr, který se několikrát týdně vyšroubovává/ našroubovává na objektiv, putuje střídavě z chladna do tepla a působí na něj i vibrace při přenášení či převážení, potřebuje častější kontrolu, než UV filtr na amatérské zrcadlovce, používané jednou v létě při týdenní dovolené a podruhé v zimě o Vánocích.
Co s povoleným filtrem? Dotáhnout speciálním klíčem (mívají jej opraváři fotografické techniky) nebo požádat o opravu výrobce, toto by měl vyřešit v rámci záruky.
Filtry VFFOTO řady GS i PS mají desetiletou záruku a pokud by vás náhodou potíž s uvolněným sklem potkala, stačí kontaktovat výrobce, bezplatné zajištění opravy je samozřejmostí.
Při správné péči nás naše filtry nejspíš přežijí …
